ou_heretik
Není třeba být příliš velkým znalcem historie, aby člověk pochopil, že katolická církev se snaží v průběhu času hrát větší společenskou roli než jí přísluší. Konkrétně prezident ČR je celkem bezvýznamná figura ve vztahu k hlavnímu poslání církve, tj. pastorační a charitativní činnost. Proč tedy ty parforsní aktivity z Vaší strany?
Tomáš Halík
Vzhledem k tomu, že katolická církev představuje i při stále citované antiklerikálnosti české veřejnosti stále daleko největší skupinu občanů, spojených jedním zřetelně formulovaným „světonázorem“ ( tu většinu občanů, kteří se k církvi nehlásí, žádný společný světonázor nespojuje), hraje na církev v české veřejnosti roli naopak neúměrně slabou, k řadě společenských otázek se nevyjadřuje, žádná oficiální stanoviska k nim nezaujímá, bývá (právem) kritizována pro svou uzavřenost do sebe a soustředěnost jen na vlastní problémy a zájmy. Z hlediska pastoračního a charitativního poslání církve je osoba prezidenta ČR opravdu nevýznamná, to s Vámi plně souhlasím. Proto jsem také veškerým svým vstupům do diskuse o této otázce jasně a výslovně předeslal, že zde hovořím jako občan, čistě jen za sebe, nikoliv jménem církve či jakékoliv jiné instituce. (Kněžské svěcení totiž člověka nezbavuje ani občanských práv, ani občanské odpovědnosti.) A teď se podívejme na ty mé aktivity ve světle fakt (nikoliv fantasie p. Kalouska): 1. V prosinci 2007 jsem byl oficiálně pozván na Klub poslanců KDU jeho tehdejší předsedkyní. Zde jsem byl kromě jiného dotázán, zda bych za určitých okolností přijal kandidaturu na prezidenta republiky. Řekl jsem, že nikoliv, také proto, protože v tuto chvíli jsou dva reálně volitelní kandidáti, a to V. Klaus a J. Švejnar. V diskusi, zda by bylo vhodné, aby vedení KDU doporučilo zvolit jednoho z kandidátů (a to nejspíš Klause), jsem vyjádřil názor, že je lepší dát volitelům svobodu, protože sympatie pro oba jsou ve společnosti , mezi voliči jejich strany a i mezi křesťany obecně rozloženy mezi oba, že řada volitelů (což se hned potvrdilo), ale i třeba já osobně, bychom dali přednost Švejnarovi. (M. Kalousek tam přítomen nebyl a prakticky všichni z přítomných, kteří pak volili Klause, se pro něj již tehdy jednoznačně vyslovovali – také proto byla pozdější kalouskova poznámka absurdní) 2. V lednu, kdy celostátní výbor KDU doporučil volitelům volit V. Klause, jsem jeho členům poslal otevřený dopis, kde jsem zopakoval s dalšími argumenty totéž: že je lepší dát volitelům svobodu, aby se řídili zájmy celé společnosti a nikoliv skupinovými zájmy (tedy ani majetkovými zájmy církve). Jeho text je možné si přečíst např. na Christentu – a opravdu jej nelze označit za lobing pro kteréhokoliv kandidáta! Poslal jsem též otevřený dopis představiteli katolického konzervativního Hnutí pro život, které zkresleně reprodukovalo některé názory J. Švejnara na bioetické otázky (čímž pak někteří katolíci odůvodňovali své odmítání Švejnara) – nemám rád, když se někomu křivdí. 3. Právě podezření, že někteří biskupové porušili usnesení Biskupské konference, že biskupové nebudou do věcí volby nijak zasahovat a kontaktovali několik volitelů, mne vedlo k tomu, že jsem poslal zcela soukromý dopis všem našim biskupům a varoval je, že takové jednání může poškodit mravní věrohodnost církve a vzbuzovat dojem, že „církev“ jednostranně podporuje jen jednoho kandidáta, když jsou sympatie věřících různé a podle několika anket se spíše se kloní na stranu Švejnara. Tento můj soukromý dopis byl bez mého souhlasu zveřejněn na několika internetových stránkách a nepravdivě vydáván za můj „otevřený dopis KDU a biskupům“. 4. Mezitím proběhla samozřejmě soukromá korespondence s několika politiky, s nimiž se osobně znám, včetně těch, kteří se mně výslovně ptali na můj názor na oba kandidáty. Nemám zájem se stát politikem, ale sleduji dění ve společnosti a byl jsem poradcem řady osobností (kardinála Tomáška, papeže Jana Pavla II. – který mne jmenoval poradcem papežské rady pro dialog s nevěřícími, byl jsem občas zván do poradního kruhu prezidenta Havla, jsem poradcem řady mezinárodních organizací – např. členem tzv.. Rady moudrých v Bruselu), podotýkám, že všechny tyto aktivity vždy byly a jsou samozřejmě čestné, neplacené; občas se mne politici různých stran, žurnalisté či diplomaté ptají na můj názor na různé společenské otázky – a tak se snažím prostě sloužit dobrým věcem uplatněním svého vzdělání ve společenských vědách a bohatých životních zkušeností z cest po světě a setkávání s představiteli různých kultur a náboženství. Na tom není nic tak překvapivého a pokud v tom p. Kalousek vidí „lobing“ či pan senátor Jílek „že se nějaký pan farář plete do politiky“, tak se mýlí. Nemám ani zájem, ani mocenské či finanční prostředky měnit politické postoje kohokoliv, mohu jen předložit argumenty v diskusi a je na každém, zda se jimi bud řídit či nikoliv. Vyjádření pana Kalouska mne upřímně rozesmálo a nebral jsem ho příliš vážně; když jsem pak během několika dní dostal asi 90 různých vyjádření podpory a nesouhlasu s Kalouskovými slovy, včetně vyjádření několika vysokých funkcionářů a také místních skupin KDU z celé republiky, bylo mi až p. Kalouska líto, že tímto rozčileným výrokem zřejmě daleko více ublížil sobě a své popularitě než mně. Vždy jsem ho považoval za jednoho z mediálně nejzdatnějších českých politiků, netušil jsem, že je možná zároveň osobnostně nevyrovnaný člověk – ale možná jen tušil, že bude vystaven ve straně kritice za podporu Klause a tak chtěl odpovědnost poněkud nešikovně přesunout na někoho jiného. Ale přece je dost inteligentní na to, aby ten svůj výrok myslel opravdu vážně a aby chtěl, aby ho někdo vážně bral. Nezlobím se na něj.
