Martin Fendrych: Klaus je nám souzen

Nereformy už lid nudí. Objevilo se jedno staronové, leč sexy téma: koho naši zákonodárci příští rok v únoru zvolí hlavou země. Superfavoritu Václavu Klausovi se začíná klubat protikandidát. Jak se dalo čekat už začátkem roku, zřejmě se mu pokusí postavit Jiří Dienstbier. Zatím se jakoby kandiduje sám (podobně jako Klaus letos v březnu); strany mimo ODS se stále ještě nedokázaly rozhoupat k tomu, aby oznámily své prezidentské kandidáty.

Volba prezidenta se zdá klíčová, občan může nabýt dojmu, že je vybírán první muž země, jenže je to spíše pověra. Spíše se volí symbol moci. Ta funkce by se bez potíží a bez velké škody dala zrušit. O prezidentské pravomoci (jmenování různých typů soudců a šéfů státních úřadů, podpis či nepodpis zákonů, rozpouštění sněmovny, jmenování vlády, milosti...) by se mohli podělit předsedové obou komor parlamentu a premiér. Jenže lidé mají rádi „monarchu“, někoho, komu mohou jít mávat na náměstí a na koho mohou nadávat a vinit ho ze svých malérů. Ne ne, prezident je potřeba, hodí se.

Politici jsou komici. Všechny strany chtějí přímou volbu nejvyššího „ústavníka“ země, ale – zřejmě z vůle vyšší moci – nějak ne a ne ji prosadit, ne a ne o ní jednat. Raději si pána Hradu zvolí sami v tajné volbě. Tak je to zřejmě lepší, co nás tím zatěžovat.

Václav Klaus je jeden z mála místních skutečně profesionálních politiků. Svoji kampaň na Hrad rozjel rok před volbou, letos na přelomu února a března. Nejprve se sám kandidoval, pak ho nominovala i jeho ODS. Pochopil, že odpor k Evropské unii už nikoho nevzrušuje (spíše se snažíme EU poctivě vysávat a představa, že bychom „tam“ nebyli, leckterého lokálního politika či podnikatele děsí). Klaus hbitě přeskočil na odpor k tažení proti módnímu globálnímu oteplování a pokouší se hrát roli jakéhosi evropského Antigorea. Daří se mu provokovat a držet se v centru pozornosti. Profík.

Oponenti Klausovi vyčítají, že Česko izoluje a že podporuje národovectví. Není to tak žhavé. Klaus prostě chce být vidět nejen doma, ale i v zahraničí. Postrádá disidentskou, hrdinskou auru, jíž oplýval Václav Havel, takže zkouší vyniknout jinak.

Má Jiří Dienstbier, pokud se stane zázrak a ČSSD, lidovci a zelení se na něm coby Protiklausovi shodnou, šanci? A máme o něho coby prezidenta stát?

Jak už řečeno, funkce to není tak významná. Dienstbier je, stejně jako Klaus, fešák, také má knírek a brýle, navíc nevypadá tak strašně nadneseně, povýšeně a nafoukaně. Býval komunistou, pak se vzepřel a byl bolševiky vězněn a bojoval s nimi. Není to žádný občan z šedé zóny, žádný úředník z centrální banky. V polistopadové politice však prohrál, co se dalo. A jeho hradní program? Chtěl by „pootočit politiku pozitivním směrem“. O Klausovi říká (MF Dnes): „Je zdrojem negativních pocitů ve společnosti... A ta jeho negace, kterou šíří, ovlivňuje celou společnost.“

Jeho program a hodnocení Klause mají dvě slabiny. První: chce pootáčet politiku kladným směrem s Jiřím Paroubkem? Bez ČSSD Dienstbier nemá šanci. Ale co je na předsedovi socialistů pozitivního? Jak po osmadvaceti letech sedl ke stolu a řekl manželce, že na ni kašle? Nebo byl pozitivní jeho gottwaldovský projev, když loni neunesl prohru ve volbách? Paroubek funguje jako minus znaménko české politiky. To chce Dienstbier „převychovat“ nejprve jeho? Kdyby se mu to podařilo, byl by Hradu hoden. Druhá slabina: Klaus, který údajně šíří negaci, je dlouhodobě suverénně nejoblíbenějším českým politikem.

Také Václav Havel burcuje, aby strany proti Klausovi postavily protikandidáta, že už začíná být pozdě. Přál by si někoho o generaci mladšího a nejlépe ženu. (Jiří Dienstbier je starší než Klaus a, pokud známo, rozhodně ne ženského pohlaví.) Havel by měl říci, kterou dámu myslí, případně jí s kandidaturou pomoci, jinak je to stejně módní výkřik jako Klausův oteplovací antialarmismus. Ano, žena by byla prima, byla by to změna. Nic víc.

Od března letošního roku se mnoho nezměnilo. Jasného protikandidáta Klaus nemá. Pokud proti němu vyšlou Dienstbiera, asi se neroztřese. Pikantní zřejmě bude jen to, jestli se jedna nebo dvě vládní strany (zelení, lidovci), případně nějací osamělí sebevrazi z ODS, rozhodnou volit někoho jiného než Klause.


Autor: Martin Fendrych
Ilustrace: Martin Velíšek