Petruška Šustrová: Nedozírné následky

Opravdu jsem už nechtěla podruhé psát o vyrovnání s církvemi, jenže není zbytí. Jsem totiž už desítky let, přesněji od šedesátého osmého a devátého, háklivá na vyhrožování nedozírnými následky.

Jak něco podobného slyším, zmocní se mě podezření, že člověk, který jimi hrozí, sleduje nějaké zcela jiné cíle, které ovšem nemůže vyslovit, protože se za ně buď stydí, anebo dobře ví, že by jeho argumenty neobstály.

A když jsem se v neděli dívala na diskusní pořad Václava Moravce, oháněl se tam poslanec Vlastimil Tlustý nedozírnými následky hlava nehlava. Málem to vypadalo, že kdyby se vláda vyrovnala s církvemi podle zákona, který předložila do sněmovny, nastala by úplná apokalypsa, majetkové vztahy by byly rozvráceny. Stínový ministr kultury Jandák byl upřímnější: ať církve napřed řeknou, jak to vlastně myslí, a pak se můžeme bavit. Nu, seděl v ministerském křesle, mohl se zeptat. Ale díky mu za upřímnost, pořád ještě nezašel tak daleko, aby šermoval páterem Koniášem, jako to udělal předseda jeho strany Paroubek.

Velmi mě také překvapila Česká televize, která ve večerním publicistickém pořadu divákům vyhrožovala, že kdyby stát církvím majetek vrátil, ztratil by nad ním kontrolu. Já myslela, že se to předpokládá! Jestliže někomu něco dám (nebo vrátím), je to jeho, a já už to kontrolovat nemohu. Proč by měl stát kontrolovat, co mu nepatří?

Nejzajímavější na tom ale je, proč to vlastně dělá poslanec Tlustý. Proč to dělají opoziční politici, je vcelku jasné: jsou přesvědčeni, že co vláda činí, špatně činí, a napadají ji za to. Proč se ale významný poslanec největší vládní strany snaží, seč může, aby zmařil vládní úsilí, není snadno pochopitelné.

Rozhodně se nechci uchylovat k nějaké spiklenecké teorii, ty se sice dobře čtou v  politických thrillerech, ale v praktickém životě jsou spíš zavádějící. Pořádné spiknutí přece  může dokonale vyjít jen tehdy, když všichni jednají podle plánu - jenomže lidé až příliš často podle plánu nejednají, nemívají všichni stejné pohnutky a v měnící se situaci se zařídí podle okolností.

Jedno je jasné: česká společnost je ateistická, a tak její značná část pochvalně zamručí, mají-li církve vyjít naprázdno. Jiráskovská a komunistická představa tlustých prelátů, kteří prahnou po majetku, se v obecném povědomí drží dosti usilovně. Vystoupit proti vyrovnání s církvemi tedy může přinést cenné body. Z podobného soudku vytéká i spor o katedrálu. K čemu by byl „všemu lidu" kostel? Kostel slouží k bohoslužbám, tedy věřícím, a k těm rozhodně „všechen lid" nepatří.

A jasné je i druhé: vládní poslanci, kteří vystupují proti vládním návrhům, vedou se svou stranou osobní spor. A to je pak každý argument dobrý, i „nedozírné následky".

Foto: Jan Schejbal