Francouzsky sama doma

Je držitelkou několika cen za překlady zejména z francouzštiny, jazyk se však naučila jako samouk. Ze sázky a za pouhý rok. Je básnířkou bez vlastních veršů, dcerou tajemného Ukrajince a nositelkou jména, které se vykutálelo z románu. Anna Kareninová. „Žiji v klauzuře překladu,“ říká.

Váš otec byl operní pěvec a carský důstojník, který utekl před bolševiky. To je osud jako z Pasternakova románu. Co o tatínkově mládí víte?

Moc ne. Odešel z Ruska v roce 1917 a já se narodila o mnoho let později. Když zemřel, bylo mi třináct. Do té doby mi něco pověděl, jenže o sobě nechtěl moc mluvit a taky to vypadalo, že leccos už zapomněl. Co mi vyprávěl, jsem si vybavovala až v dospělosti, takže mám vlastně dvoje vzpomínky.

Kolik mu bylo let, když jste se narodila?

Padesát šest, možná víc.

Možná víc?

To je právě ono, jednou jsem se jej ptala, jestli není starší, než jak má zapsáno v rodném listě. Ten byl vystaven podle jeho údajů, protože když utekl, neměl vůbec nic. Nějak mi na tuhle otázku neodpověděl.

Na školačku jsou takové otázky zvláštní. Tajemno, které jej obestíralo, vám asi hodně vrtalo hlavou. Co o sobě řekl?

Prošel kadetkou a jako mladý důstojník bojoval v první světové válce, kde utrpěl zranění. Rodinu mu za revoluce povraždili a jeho matka, která hlídala zničené rodinné sídlo někde poblíž Kyjeva, tam úplně klasicky umřela hlady. Tatínek, asi aby za tím vším zatáhl oponu, si někdy ve dvacátých letech změnil jméno na Karenin.

Jak se jmenoval předtím?

Jen tuším, nestačila jsem se zeptat. To mě mrzí ze všeho nejvíc.

Kde všude žil?

Emigroval do Bělehradu a nějaký čas tam pobýval, dlouho byl ve Francii a taky v Bulharsku, jedna z jeho manželek byla sopranistka ze Sofie. V kinech se promítaly němé filmy a o přestávkách mezi nimi se zpívalo u klavíru, tím se zpočátku živil. Pak se ho ujal Šaljapin a otec začal zpívat v operách po světě. V Československu se usadil někdy za druhé světové války. Měl angažmá v Národním divadle a učil na pražské konzervatoři.

A vzal si svoji žačku, vaši maminku. Působila jako operní sólistka v Brně i v Praze, dnes je docentkou na DAMU. Kdo na vás měl víc času?

Byla jsem jedináček a dětství jsem trávila střídavě u toho z rodičů, který měl sílu. Někdy si mě vyměnili i v polovině školního roku. Ten druhý vždycky dojížděl. Maminka tehdy byla v angažmá v Českých Budějovicích, takže jsem z poloviny vyrůstala tam.

Celý rozhovor přináší nové vydání časopisu Týden.

Foto: Robert Zlatohlávek