Český burčák patří k podzimní tradici

Zdravý, chutný a ryze český je prý burčák, který v těchto dnech nabízí jako oživení svého sortimentu vinotéky, sklípky i restaurace. Chutnat prý může po malinách, ale také po jablkách či kvasnicích. Pít se musí čerstvý. Znalci vín nad ním mnohdy ohrnují nos. Patří však k podzimní tradici a dopřávají si jej lidé všech generací.

"Zájem je velký. Lidé mají burčák rádi. Za měsíc prodáme 400 až 500 litrů," řekl Petr Železný z pražské vinotéky Karneval. Ve vinotéce jej má hlavně v září. Každá dodávka by se měla zkonzumovat do dvou dnů.

Na rozdíl od vína je podle Železného jedno, z jaké oblasti jsou hrozny použité po burčák. "Nakupujeme od vinařů, u nichž bereme víno. Když mají dobré víno, mají i dobrý burčák," uvedl. Nápoj by podle něj měl mít krémovou barvu, sladkokyselou nebo i sladší moštovou chuť a "tělesnou" teplotu. "Měl by být odkalený a pít by se měl spíš teplý. Burčák, na který číhají vinaři ve sklepích, má kolem 30 stupňů," vysvětlil Železný.  

Podle něj příliš nesejde na tom, z jaké odrůdy se burčák dělá. "Zatímco na víno se vždy netrpělivě čeká, jakou bude mít chuť, burčák je dobrý pokaždé," míní. Obliba nápoje pak prý souvisí s tradicí. "Je to určitý rituál, který patří k podzimu. Každý rok se to opakuje. Síly přírody tam zaznívají," vysvětluje motivaci zájemců o burčák.    

''Podle sommeliérky Kláry Götzové se pití burčáku v Česku traduje od minulého režimu. "Konzumuje se to ze zvyku. Je to určitý pozůstatek," řekla. Podle ní se v jiných zemích, které tradičně produkují víno, tento nápoj oblibě netěší.   

Dobré, sladké, zdravé

"Je to rozkvašený vinný mošt. V ostatních zemích jsou rádi, že víno mají, a nechtějí to většinou pít v rozkvašeném stavu," uvedla. I když tento nápoj vinařskou hodnotu nemá, znalci jej nezavrhují. "Je to dobré, sladké a dokonce i zdravé. Je tam hodně kvasinek a vitaminů. Není důvod, proč to nekonzumovat," uvedla Götzová. Upozornila však, že pravý burčák se ke konzumentům dostane jen málo. "Nejkvalitnější je v době, kdy začne mošt kvasit a cukr se mění na alkohol. Pokud se kvašení stopne nepřirozenou cestou, pak nápoj zešediví a chutná po kvasnicích," uvedla. 

Vyhledávaný je prý burčák z bílých aromatických odrůd jako muškát, tramín nebo irsai oliver. Z červených je to pak třeba modrý portugal. "Může chutnat po malinách. Většině populace je ale jedno, z čeho se dělá," řekl Bedřich Poustka ze Spořilovské vinotéky. Důležité je podle něj, aby vůně byla "čistá". "Nesmí z toho být cítit žádné přídavky a pachy," uvedl.  

Hojné pití burčáku je prý v Česku jakási módní vlna, jež ovlivňuje také ceny. "V současné době se prodává za cenu vína. Je to nadhodnocené," míní Poustka. "Zásluhu" na tom podle něj mají i stánkaři, kteří nápoj nabízejí podél silnic a v pouličních prodejnách. V Praze litr přijde i na 75 korun. Proč si burčák zrovna Češi tolik oblíbili, si znalci vína nedokážou vysvětlit. "Mimo Česka se pití burčáku traduje snad jen v Rakousku. Francouzi se tomu smějí," řekl Železný.

Námluvy jídla s vínem

Podle Götzové, která se profesionálně zabývá "snoubením" vína a gastronomie, se tento sladký, lehce perlivý a mírně alkoholický nápoj může pít k čemukoli. "Je to nápoj místní lidové veselice. Konzumuje se k tradičním moravským produktům. Může se pít třeba s klobásou, koláčem nebo čímkoli, co se v burčákovém období konzumuje. Vyhraněnou kombinaci ale nemá," uvedla. 

Konzumentům však "lidový" původ oblíbeného moku zjevně nevadí. "Je to sladké, levné a rychle se po tom člověk opije," říká student Jiří. Výhodou burčáku je prý i nízký obsah alkoholu, který se většinou pohybuje od dvou do sedmi procent. Lidé tak mají pocit, že si dopřávají přírodní produkt, který spraví náladu a tělu neublíží.

Foto: Profimedia, www.zlin.cz/, www.naseslovacko.cz