Houbaření mezi regály

Na houby do obchodů si zvyká chodit stále více Čechů. Najdou tam nejen pěstované žampiony, hlívu ústřičnou nebo exotické jidášovo ucho, ale také důvěrně známé čerstvé hříbky, lišky, holubinky či křemenáče. Přestože houbaření v lese je v Česku národní fenomén, houbové obchody prý nemají o zákazníky nouzi.

"Největší zájem je o hřibovité houby nebo lišky. V létě lidé kupují hlavně volně rostoucí. Pěstované jsou totiž v nabídce celý rok," řekl Libor Šimůnek z firmy Samyko, která se na prodej hub specializuje.

Hřiby a další volně rostoucí houby mají svá specifika prodeje. "Pro pěstované je pětidenní prodejní lhůta, zatímco u lesních hub je třídenní," upozornil Šimůnek, který v centru Prahy provozuje houbový obchod. Prodejce podle něj musí dbát na to, aby zboží bylo čerstvé a nezávadné. Ručí také za to, že houby nejsou jedovaté.

"Houby nám může dodávat kdokoli. Já ale zodpovídám za to, že jsou jedlé. Každý prodejce by měl prokázat, že zná houby i způsob jejich uchovávání. Také musí mít povolení k prodeji," řekl Šimůnek.

Zatímco žampionů vozí obchodník do Prahy tunu na týden, hlívy asi sto kilogramů a šiitake asi 15 kilogramů. Lesních hub doveze zhruba 50 až 70 kilogramů. Všechno se prý prodá.

Žně v chladicím boxu

Výhodou houbového obchodu je podle prodejce to, že v něm zájemci mohou "houbařit" celý rok. "Čerstvé houby lidé mohou sbírat pouze v úzkém časovém termínu. Většinou je to na přelomu června a července, července a srpna, nebo září a října. Něco také nasuší. U nás je pak mají šanci i prodat," uvedl.

Čerstvé houby obchod nabízí už od jara. "Začnou růst kačenky, smrže, pak to přejde přes májovky na lišky," řekl obchodník. Pro čerstvé "zboží" si prý chodí sami provozovatelé do lesa. Zároveň se ale věnují pěstování hub. To má svá biologická omezení a v současnosti lze pěstovat necelé dvě desítky druhů hub.

Pravé hřiby zájemci mohou koupit také na silnici u lesa. Pak se ale musí spolehnout na poctivost prodejce. Vydat se pro lesní plody mohou také do obchodního řetězce, kde je ovšem nabídka třeba až z Turecka.

Co Čech, to sběrač

I když houby hojně rostou také ve Skandinávii, nemají je tamní lidé ve zvyku sbírat. V dalších zemích je to pak přímo zakázané. Češi si prý houbové vášně užívají mimo jiné i díky volnosti, kterou mají při sběru hub. "V Česku se podobné zákazy neberou vážně. Existuje sběrová vyhláška, kolik hub se smí z lesa vynést. Na to ale nikdo příliš nedá. Ani houbařská etika moc neplatí," uvedl Šimůnek.

Nejchutnější známá houba je podle Šimůnka masák. "Je to muchomůrka růžovka. Je potřeba ji ale rozeznat. Dost podobné jí jsou i houby jedovaté," upozornil.

Čerstvé houby by se podle znalců neměly prát, máchat nebo škrabat. Stačí je otřít houbičkou a pak usmažit. Přestože je způsobů úpravy nespočet, nejlepší jsou prý jako míchanice. Důležité při úpravě je hlavně to, zda jsou jedlé.

Foto: Profimedia