Do La Verandy na lanýže i candáta s krustičkou

U dveří vám pomohou z kabátu, uvnitř nabídnou porcelánové zajíčky i světové pochoutky. La Veranda umí zaujmout i při opakovaných návštěvách.

Pražská La Veranda patří mezi podniky, které míchají to nejlepší ze světové kuchyně s variacemi na česká jídla. Nebo lépe řečeno s variacemi na české suroviny, protože svíčkovou se šesti ani karbanátek s bramborovou kaší tady nenajdete. Můžete se ale těšit na čerstvé maso (i jehněčí, daňčí nebo křepelčí), ryby anebo báječnou „tradiční" sezonní zeleninu, ze které sice dokázaly vařit naše babičky, ale v rejstříku běžného kuchaře už nejspíš nefiguruje.

Sázka na útulnost

Sázejí tu na útulný domácí design: police s knížkami a lahvemi vína, dlouhé závěsy a okenní římsy plné rozličných dekoračních předmětů. Při pohledu na neuspořádanou přehlídku porcelánových zajíčků, slepiček a kuchyňských potřeb se snadno vybaví výlohy dárkových obchodů, což není nejlepší vizitka. Změnu by uvítalo i prostírání, jehož vybledlé odstíny vypovídají, že už pár desítkám stolovníků posloužilo. Nikomu se přeci nechce obědvat na seprané kuchyňské utěrce, tím spíš pokud nesedí v žižkovské pivnici, ale v restauraci v centru města, kde hodlá utratit celotýdenní obědový rozpočet průměrného zaměstnance. Malichernost? Možná. 

Každopádně tím výčet negativ končí, od výběru jídel až po dezert nebylo třeba jedinkrát nesouhlasně pozdvihnout obočí.

S výběrem menu nám ochotně poradil jeden ze dvou číšníků, kteří se v pondělí v poledne starali o čtyři obsazené stoly. Dozvěděli jsme se podrobnosti o denní i sezonní nabídce, které dominovali lanýže. Bílé i černé, s těstovinami či rizotem. Lanýže jsou jedna ze surovin, z nichž asi málokdo běžně vaří večeře, takže výběr byl jasný. Rizoto s foie gras s bílými lanýži (za 390 Kč, s černými by bylo o dvě stě korun dražší). K tomu předkrm, pečený kozí sýr v křehkém těstě s rattatouille a rajčatovým pestem (245 Kč).

Čerstvé chutě z Česka

La Veranda se na svých stránkách pyšní slovy: „Vaříme z čerstvých produktů, které osobně vybíráme od českých farmářů ze Šumavy, Krkonoš a Vysočiny." Takže bylo nezbytné ochutnat také něco z českých luhů a hájů - zvolili jsme pečený filet z candáta s černým kořenem, mangoldem a bazalkovou pistou (395 Kč). Přiznávám, že ani černý kořen a mangold nepatří mezi nejfrekventovanější suroviny mé kuchyně, o to zvědavější jsem na výsledek. Předkrm je přesně podle mého gusta, tvrdím, že s kozím sýrem, rajčaty (a červeným vínem) bych přežila věky. Zeleninové a drobounce nakrájené rattatouille vnímám jako bonus. Rizoto je správně vláčné, přitom nerozvařené. Foie gras je klasika, tady ji doplňuje pár plátků lanýžů nastrouhaných před našima očima. 

Fajn, ale nejspíš nejsem pravý gurmán, výjimečnost lanýže mi i tentokrát zůstává utajena. Prostě plátek aromatické houby, ať mi znalci odpustí. Dnes u mě vyhrává filátko z candáta, je pevné, šťavnaté a na povrchu ho zdobí křupavá krustička. Černý kořen konzistencí i tvarem připomíná chřest, mangold zase listový špenát. Tady přijde k chuti rozlévaný chilský savignon (dvě deci za 170 Kč). Po jídle neodolám nabídce dezertů. Borůvkové soufllé s granitou z malin (165 Kč) už se do mě skoro nevejde, takže pralinky a piškoty, které tady servírují ke kávě, zůstanou takřka nedotčeny. Už se jen pohodlně rozvaluji mezi polštáři na lavici a marně přemýšlím, co by šlo La Verandě vytknout.

Foto: Marie Frajtová, Karel Šanda