O tradiční české jídelny je zájem; je jich však prý málo

Rychlou obsluhu, solidní porce i nízké ceny vyhledávají návštěvníci jídelen veřejného stravování. Navzdory záplavě fast foodů, bister a restaurací je v českém prostředí o tradiční bufety stále značný zájem. Na rozdíl od "řetězcového" typu stravování nabízejí poměrně rozmanitou stravu a zákazníky si získávají zejména cenou. Je jich však prý málo. 

"Češi se přejedli pizz a hamburgerů a vracejí se k tradiční 'flákotě'. Možná nejíme zdravě, ale na jídle si rádi pochutnáme," říká majitel jídelny Havelská koruna František Soukup. V centru Prahy je to jedno z mála míst, kde se na jídlo v poledne stojí fronty. Strávníky prý přitahuje kvalita pokrmů, ale také jejich relativně nízká cena. 

Lidové ceny

Podle Dušana Jakubce, který v Praze na Proseku provozuje "závodní" jídelnu vedle luxusní restaurace, úspěch veřejného stravování nezáleží jen na "lidové" ceně. "Snažím se, aby zákazník dostal kvalitní jídlo za přiměřenou cenu. Záleží jen na něm, zda si chce pár korun připlatit," řekl. Připouští, že část klientely kvůli těmto svým zásadám ztratil. Zejména senioři ze sídliště prý do moderně vybavené jídelny přestávají chodit. Většinu jeho klientely tak tvoří zaměstnanci kanceláří z okolí. 

Za dobrou a levnou stravou jsou lidé schopni cestovat i na okraj města. Když obchodní dům Ikea, který mimo nábytku má také populární jídelnu, nabídl švédské masové kuličky za korunu, vzali strávníci provozovnu útokem. Zájemci prý neváhali stát dlouhé fronty, aby se nasytili, aniž si vybrali cokoli pro vybavení interiéru. 

Závodní kuchyně nemusí podle Jakubce znamenat "rozpouštění prášků". "Postavili jsme to na tom, že vaříme opravdu čerstvá jídla s opravdovým základem, omáčkou a vším co k tomu patří. To se vyplácí. Má to ohlas," uvedl. Jídelníček v restauraci s výmluvným názvem FastGood je prý složený tak, aby uspokojil co nejvíce lidí. "Nabízím českou kuchyni. Na svíčkovou z prodejnosti nemá skoro nic. Je to vždy favorit, klasika. Populární je také kachna," uvedl. V nabídce má také odlehčené pokrmy z drůbeže nebo ryby a smažené jídlo. "Češi mají rádi smažené pokrmy. Vybrat si mohou od české klasiky po italskou kuchyni. Víc ale přitahuje česká," přiznává. 

Podle Soukupa, který svůj podnik provozuje zhruba deset let, lidem chybí bufety, kde si mohou narychlo dát polévku a zasytit se teplým jídlem s nostalgicky známou chutí. "Slavná pražská Koruna byla pojem," říká o někdejší jídelně v dolní části Václavského náměstí. Název jeho podniku kdysi populární bufet připomíná. V nabídce má české speciality, jako jsou moravský vrabec, svíčková, guláš, smažený sýr, řízky i ovocné knedlíky, které si prý cizinci dávají jako dezert. 

ČTĚTE TAKÉ: Další točené nealko pivo zamířilo na trh

Stravu z Havelské koruny si podle majitele dopřávají herci z nedalekého Stavovského divadla, ale také dělníci z okolních staveb. "Kdysi tady byl Karel Gott se zahraniční návštěvou. Chtěli pravou českou kuchyni. Pravidelným hostem byl také (nedávno zesnulý) Ladislav Smoljak," vyjmenovává majitel jídelny své návštěvníky. Podle něj však do restaurace nesmí bezdomovci, pokud jsou špinaví a páchnou. "Nechci, aby tady někdo dojídal zbytky," vysvětluje. 

Podle Karla Hejmy z Lidové jídelny na Těšnově je základem úspěchu veřejného stravování "dobré jídlo a slušná cena". "Nevaříme z chemie. Je to klasická česká kuchyně bez umělých přípravků," přibližuje tajemství svého úspěchu. Také v jeho jídelně se stojí fronty. "Rozhodující je kvalita a rychlá obsluha. I větší fronta se u nás rychle pohybuje. Není to tady ale na to, aby člověk dlouho vysedával. Stojí nad ním další lidé a čekají až odejde," řekl Hejma. 

Lidová jídelna podle něj patří k nejlevnějším v Praze. U stolů s látkovými ubrusy a vázičkami s umělými květinami bývá natěsnáno až osm strávníků. Interiér je vyzdoben obrázky s motivem moře nebo třešní. Výdejní pult lemuje věnec z plastového ovoce. Atmosféra působí poněkud ponurým dojmem, ale lidi to nijak neodrazuje. 

"Je tady plno, protože se dobře vaří. Fronta někdy stojí nejen v průchodu, ale i před domem na chodníku. Jde to ale rychle," oceňuje jídelnu žena středních let. Zájemci si mohou dopřát kulajdu za deset nebo 16 korun a vybrat si ze zhruba dvou desítek pokrmů. Zájem je o smažené vepřové řízky, plněné papriky i uzenou krkovici se špenátem. Nejžádanější pokrmy stojí kolem 58 korun, zájemci si ale mohou vybrat i levnější. 

Stravu v Lidové jídelně zdaleka nevyhledávají jen důchodci a sociálně slabší vrstva, ale také zaměstnanci okolních kanceláří. Na obědy odbíhají s laptopy a sluchátkem od mobilního telefonu v uchu. Nikomu nevadí, že po sobě musí "uklidit". Tác s použitým nádobím se odnáší do okénka, kde se použité příbory vhodí do plastové misky se saponátem, použité ubrousky do druhé misky, láhev od piva do přepravky a talíř se předá obsluze. "Chodí sem prakticky stejní lidé a nevadí jim třídění," říká Hejma. 

Problém však vidí v tom, že příbory i talíře občas zmizí. "Lidi kradou co se dá. Všechno, co není přibité. Vázičky, slánky i papírové ubrousky," tvrdí. Podle něj veřejné stravování není zrovna lukrativní provoz. "Člověk ale nesmí být lačný. Někdo chce rychle zbohatnout, někdo si jen plní vlastní sny," uvedl.

Foto: ČTK, archiv Týdne