Amatérští sládci se v Praze utkali v domácím vaření piva

Domovarníci, vařpivové, pokoutvarci nebo humnokvasníci - tak si říkají lidé, kteří sami doma vaří pivo. V sobotu se mnoho z nich sjelo do Prahy, aby předvedli své výtvory. Profesionální degustátoři tak měli možnost ochutnat na 70 piv uvařených většinou v prádelních hrncích a vykvašených a dozrálých v chladničkách, spížích nebo garážích.  V nejpočetněji obsazené kategorii open, tedy bez udání typu piva, vyhrál Grzegorz Stojanski z Polska.

Z ležáků českého typu porota vybrala jako nejlepší výrobek Petra Měrky, Jiří Hájek získal zase první místo za své kouřové v kategorii piv z nakuřovaného sladu. Walter Köppensteiner z Rakouska si veze domů zlatý diplom za weizen, neboli pšeničné pivo, a v kategorii piv z mladinových koncentrátů, kterými většinou začínají nováčkové, zvítězila se svým medovým pivem Petra Kosová.

A co vlastně přivádí milovníky chmeloviny k rozhodnutí uvařit si oblíbený nápoj podomácku? Rudolfu Lachovi z Prahy, jednomu z organizátorů setkání, před lety v Belgii učarovaly nevšední chutě tamních piv. V Česku na ně tehdy nenarazil, a tak se postavil k plotně a provoněl kuchyni sladem a chmelem. "Teď mám největší radost, když se mi povede chuťově čistý a vyvážený světlý ležák. Člověk by neřekl, jak je to těžké," poznamenal.

 Domácí příprava piva skutečně není jednoduchá záležitost a podle odborníků každá rada přijde vhod.  Setkání proto nemělo pouze soutěžní část. Odborníci na seminářích také vysvětlovali, jak si vyrobit vlastní slad, kterak zacházet s chmelem a kvasnicemi, a jakým typům piva se nejlépe daří v domácích podmínkách. Zatímco zápisníky desítek amatérských sládků se plnily informacemi, další si třeba vybírali náčiní a suroviny.    

Nebezpečí výbuchu

Ačkoliv v minulých stoletích se v českých domech a chalupách běžně hasila žízeň domáckou chmelovinou, časem se na ni zapomnělo. A tak v počátcích novodobého domácího pivovarnictví v 90. letech minulého století nebylo z čeho vařit. Chyběly suroviny i zkušenosti. Například Petr Hošek z Hradce Králové proto před téměř 15 lety začal tak, že rozvařil pečené pšeničné placky namísto nedostupného sladu, tekutinu okořenil planým chmelem a zakvasil zakoupeným kvasnicovým pivem. I další kroky v pivovarnickém procesu prozkoumávali nadšenci formou pokusů a omylů, třeba dozrávání piva. "Mezi správným tlakem v lahvi a výbuchem je jen malý krůček," podotkl další z amatérských sládků Michal Janeček.    

Současné možnosti se podle něj nedají se svízelemi dřevního období amatérského pivovarnictví srovnat. Domácím sládkům začíná vycházet vstříc obchod, hlásí se firmy s nabídkou "nádobíčka", sladu, chmele i kvasnic. Na četných internetových stránkách si milovníci domácího piva navzájem radí, popisují své úspěchy i nezdary, varují se před léčkami při sladování, chmelovaru i kvašení a prozrazují si zlepšováky.    

Jen s jedním se příslušníci neustále sílící obce sládků amatérů zatím nevyrovnali - nesjednotili se na českém názvu pro sebe ani pro svého koníčka. Označení pokoutvarec, domovarník, vařpiva, humnokvasník nebo také pivník, pivák či pivovárečník, jsou jen malou ukázkou z desítek vážně i méně vážně míněných návrhů.

Foto: Profimedia