Ve vůni kopru a okurkového láku

Znojemské okurky na celé čáře vítězí. Nálev byl zkomponován jako symfonie talentovaným skladatelem. Když budete postupovat podle partitury originálního receptu, nenarazíte na žádný falešný tón v chuti. Není divu, že jeho sláva přeskočila i hranice.

Ani ne moc kyselé, ani příliš sladké, znojemské okurky jsou příjemně sladkokyselé a dokáží potěšit naše chuťové receptory. V samotném Znojmě se okurky pěstují již od roku 1574, ale svět začaly dobývat až v roce 1784, kdy město Znojmo získalo svůj přídomek - město okurek.

Velké oblibě se těší domácí nakládání, proto recept na zaručeně nejlepší okurky bývá majetkem téměř každé rodiny, kde kuchyně funguje jako tepající srdce domova. Téměř všichni přísahají, že právě ten jejich nálev je opravdu původní znojemský. Troufalejší z nich tvrdí, že jejich okurky jsou dokonce lepší než ze Znojma.  Ze zkušeností vím, že i když se domácí okurky v recepturách lehce liší, jsou z 95 % úžasné všude. Češi prostě okurky umí! A není to jen doména hospodyň, z domácí konzervace potravin sterilačním procesem se stala mužská záležitost. Od doby, kdy se na vaření láku vrhli i muži, jde jim to znamenitě.

Tu v láhvi plave provokativně rudá a štíhlá chilli paprička, jindy stroužek či dva česneku. Nechybí jim chuť experimentovat a byl to právě muž, který je zodpovědný za to, že je na světě zavařovací láhev. Všechna tajemství konzervace rozšifroval francouzský kuchařský a cukrářský mistr Nicollas Apert (17.11.1749 - 5.6.1841) Byl totiž první, kdo na přelomu 18. a 19. stol. přišel na geniální metodu konzervace potravin. Napoleon Bonaparte zajásal a vyplatil mu štědrý honorář 12 tisíc franků.

Po slavném N. Appertovi je pojmenována prestižní Cena Nicholase Apperta, kterou od roku 1942 uděluje chicagský Institut potravinářských technologií za dlouhodobý přínos bádání v oblasti potravinářských technologií.

Snadné umění sterilace oslnilo všechny kuchařské nadšence a změnilo i pohled na samotnou gastronomii. Není divu, že domácí uchovávání potravin pod víčky má své nadšence ještě dnes, přestože je nabídka hotových produktů na pultech obchodů opravdu pestrá.

Tajemství zavařené ve sklenici

Nejoblíbenějším sortimentem pod víčky zavařovacích sklenic jsou okurky. Pokud pěstujete okurky nakládačky na zahradě, máte na jejich nakládání osvědčený a tajný recept, určitě vám doma překáží i pěkná řádka zavařovacích sklenic s dobře přiléhajícími víčky. Zavařovací hrnec jste možná již vykázali za dveře kuchyně, protože konzervovat se dá pohodlně i v troubě.

Prožít srpnový víkend ve vůni kopru a okurkového láku je celkem příjemná věc. Možná pochopíte, proč tahle staromódní záležitost ještě nevyšla z módy. Doma naložené okurky jsou nejlepší. Máte možnost ušít si jejich chuť přímo na míru svému vytříbenému jazyku a použít pro to i hromadu svých nápadů. Domácí zavařování nás ničím nesvazuje, můžeme hýřit fantazií, ale za jedné podmínky. Musíme znát všechna tajemství, jak postupovat, aby se zavařené ovoce či zelenina staly skutečně trvanlivým sortimentem naší domácnosti, který budeme mít v případě potřeby vždy po ruce.

Není okurka jako okurka!

Než začnete okurky nakládačky pěstovat nebo kupovat, je dobré vědět, že ošklivější okurka plná nevzhledných, řídce posetých bradavic s černými špičkami ostnů je tou nejideálnější. Méně měkne a zachovává si žádanou křupavost! Do vašeho kuchyňského depa zaparkujte odrůdu Dalila F1 a závod o nejlepší a nejkřupavější nakládačku vyhrajete. Správná okurková odrůda je polovinou úspěchu, nyní to chce ten správný nálev.

Než začnete lák na okurky vařit, je dobré mít tak trochu představu, kolik ho bude potřeba. Na 5 kg okurek je třeba navařit cca 4 l nálevu. Každý nálev je ve finále potřeba okoštovat a sladkokyselost doladit podle požadavků svého okurkového chtíče. Ne každá láhev okurek je tak výjimečná, že uspokojí každého. Mám ráda příjemně sladkokyselé se silnou vůní kopru. V lahvi jsou okurky s koprem jako nerozluční bratři. I na záhoně s okurkami platí stejná pravidla. Vejdou se tam oba dva a vzájemně si nepřekáží.

Protože na okurkách je nejkrásnější to, že se o nich dá dlouhé hodiny diskutovat, přidávám jeden diskutabilní recept na nakládání okurek.

Suroviny: 5 kuliček pepře, 3 kuličky nového koření, bobkový list, 4 ks umělého sladidla, lžička soli, lžička hořčičného semínka, 7 lžic octa, kopr podle chuti, 3 kolečka mrkve, 3 klínky cibule, 3 kolečka křenu

Do okurkové lahve vhodíme koření, kopr, napěchujeme do ní očištěné okurky, proložíme je kolečky mrkve, cibule a křenu. Přidáme ocet, umělé sladidlo i sůl a svaříme vodu. Okurky ve sklenici zalijeme převařenou horkou vodou tak, aby vzdálenost od hladiny nálevu k víčku byla 1 cm. Při teplotě 80 °C sterilujeme 15 minut. Můžete postupovat i cestou jinou. Nálev svařit, okurky v lahvi zalít, zavíčkovat a sterilovat třeba v troubě za zavřenými dvířky.

Také si konzervujete kousek léta na zimu a nepřipadá vám to jako zbytečná ztráta času? Tak ať vám vůně kopru stoupá pěkně do nosu a záliba v této staromódní záležitost přináší stále nové chuťové zážitky.

Více receptů od Šárky Škachové naleznete ZDE.

Foto: Profimedia, Šárka Škachová