Tradice s nálepkou

Nejrůznější systémy značení kvality a původu mají v Evropě dlouhou tradici. Myšlenka ochrany a propagace tradičních regionálních produktů se prosazuje i v Česku.

V Evropě je takových způsobů značení hned několik. Na celoevropské i národních úrovních chrání výrobky rozličného charakteru. Jednotný systém pro celou EU v sobě zahrnuje tři značky s různým stupněm požadavků (Viz Označení výrobků...) Platí po celé Evropě a přihlásit se může jakýkoli produkt, který splňuje jednotná kritéria.

Příkladem systému na národní úrovni je francouzské značení AOC s tradicí sahající až do 15. století a s pevně uzákoněnými pravidly z 30. let minulého století. Výrobci a regiony profitují z ochrany jména před konkurencí a propagace, spotřebitelé mají zase snazší orientaci na trhu a záruku původu. Kritici systémů značení původu ale poukazují na to, že zaručený původ a postup ne vždy zaručí i kvalitu. Problematická je také byrokracie, měřitelnost účinků značek a s tím spojená návratnost vložených investic.

V Česku v současné době probíhá hned několik pokusů zároveň. Ti nejaktivnější producenti uspěli s žádostmi o chránění původu od EU. Značkou CHZO (Chráněné zeměpisné značení) se tak mohou pyšnit například Štramberské uši, Třeboňský kapr nebo Žatecký chmel. Své vlastní značení chtějí i vinaři. O konkrétní podobě plánovaného systému VOC (Vína originální certifikace) však mezi sebou neúspěšně debatují již několik let.

Značky i pro ty nejmenší

Snaha po chráněném označení probíhá i na té nejnižší regionální úrovni. Vlastní značku si zřídili v Bílých Karpatech a Českém ráji pod záštitou příslušných občanských sdružení. Dalších devět českých a moravských regionů po užívá jednotný systém značení „Domácí výrobky", který zaštiťuje občanské sdružení Apus. Pomocí decentralizované organizace a partnerských sdružení přímo v krajích probíhá přidělování značek těm nejmenším. O značku si může zažádat třeba drobný výrobce keramiky, uzenář či pekař, a mít tak šanci dostat svůj produkt k širšímu okruhu zájemců. Sdružení plánuje rozšířit certifikaci i na oblast služeb. Cílem je upozornit na kvalitní služby v oblasti gastronomie a ubytování.

Regionální značkou se tak do budoucna mohou pyšnit hostince, restaurace i malé penziony nějakou formou spjaté s daným územím a místní tradicí. Stejně jako u výrobků totiž v kritériích pro udělení značky figuruje „jedinečnost" - a ta se těžko hledá v supermarketech nebo nadnárodních sítích hotelů.

Foto: Profimedia