Z kolébky vína k pryskyřičné retsině

Řecko platí za kolébku západní kultury a civilizace. A tedy i vína. V dobách, kdy v dnešních nejvyhlášenějších oblastech sotva nějaká réva existovala, bylo řecké vinařství na vrcholu.

Víno se pěstovalo stejně jako dnes souběžně v řadách. Staří Řekové znali dokonce i různé druhy řezu révy, které pak používali v závislosti na odrůdě a typu půdy. Je tedy zřejmé, že vinařství patřilo k vrcholným agrárním komoditám. Za zlaté éry řeckého vinařství si víno získalo i pozornost předních myslitelů. A to nejen proto, že bylo Řeky vnímáno jako vynález a dar od boha Dionýsa. Zmiňují ho Homér v eposech Ilias a Odyssea, Platon, Hippokrates, Římané Plinius a Vergilius a mnoho jiných. Je všeobecně známo, že stran vína Evropu dobyli Římané, ovšem byli to právě Řekové, kteří naučili Římany umění révu pěstovat. S úpadkem řecké civilizace se však vytratilo i antické víno. Dnes představuje pouhá dvě procenta hrubého národního produktu.

Teprve až po roce 1830 se země opět začala vínu jakožto hospodářské komoditě věnovat, ale vinařský institut zde vznikl až sto let poté, v roce 1937. V zemi bohužel neexistovala žádná vinařská legislativa, proto byla orientace v místních vínech značně chaotická. Teprve se vstupem do Evropského společenství v roce 1981 uznalo Řecko svoje první platné vinařské právo. Problémem bylo, že ostatní vinařské země se v takovém právním prostředí dokázaly již obratně pohybovat. Naproti tomu Řekové v tomto ohledu významně strádali.

Na horách i u moře

V Řecku existuje několik apelačních označení původu, ale pravdou zůstává, že kvalitních výrobců je jak šafránu. Novodobé výsadby vinohradů se zprvu soustředily převážně na severu země, poblíž hranic s Bulharskem. Jde o polohy, kde zem přechází do strmých hor, a tak není problém nalézt vinohrady i ve výškách kolem tisíc metrů nad mořem. I v těchto vysokých viničních tratích můžeme díky středomořskému klimatu s horkými léty a mírnými zimami a půdnímu složení, které je tvořeno vesměs vápencem a vulkanickými kameny, hovořit o ideálních podmínkách k pěstování révy. Podmínky pro růst révy se v různých částech země značně mění. Zatímco v přímořských oblastech není s dozráváním révy problém, v některých horských částech kvůli značně chladnému prostředí réva nemá šanci plnohodnotně dozrát.

Označování původu platí od roku 1971. Rozeznává 19 kvalitních vín s označením OPAP a osm likérových vín značených jako OPE. Rozlišujeme i vína reserve a grand reserve. Rozdílem je délka zrání v sudech. Celkově v Řecku najdeme celkem deset oblastí s dalšími menšími podoblastmi. Jsou to Makedonie, Thrákie, Thesálie, Epeiros, Peloponés, Jónské ostrovy, Kréta, Kyklady, Ostrovy východní Egeidy, Dodekanéské ostrovy a střední Řecko.

Retsina je všude

Vinařský slovníček Retsina ve skutečnosti není klasickým vínem. Kvůli příměsi pryskyřice se řadí do aromatizovaných vín. Gastro tipy Retsina se podává především jako aperitiv. Vhodným doplňkem je však i s tradičními řeckými předkrmy nebo k nejrůznějším plněným vinným listům.

Množství pěstovaných odrůd nejlépe definoval římský básník Vergilius, který o řeckých vínech napsal, že by bylo jednodušší spočítat všechna zrnka písku u moře než pojmenovat všechny odrůdy vinné révy, které se na řeckých vinohradech pěstují. To platí dodnes. Na vinicích bez problému najdeme na tři sta různých odrůd vinné révy. Bohužel pro většinu milovníků vína je synonymem řeckého vinařství všudypřítomná retsina.

Retsina je bezesporu nejznámějším vínem Řecka. Dějiny retsiny můžeme stopovat až do antiky. Tehdy lidé zjistili, že s příměsí pryskyřice je víno trvanlivější. Dnes se retsina podílí na celkové výrobě vína deseti procenty. Vyrábí se z odrůd Savatiana a Rhoditis s příměsí pryskyřice z alepské borovice, nejčastěji z poloostrova Atika, kde se i nejhojněji pěstuje.

Ovšem k nejdůležitějším odrůdám vín ze strany bílých patří Asyrtiko, Vilana, Robola nebo Rhoditis, z červených pak Xynémavro, Agiorgitiko z Peloponésu, kterému se přezdívá Herkulova krev, dále pak Mavrodaphne nebo Limnio jakožto představitel jedné z nejstarších odrůd. Velký význam mají i mezinárodní odrůdy, proto v Řecku najdeme Cabernet Sauvignon, Syrah, Cabernet Franc nebo i Grenache. Z bílých všudypřítomné Chardonnay.

Foto: Profimedia