Zápisník labužníka 19/2008
06.05.2008 13:18
Minulý týden jsem si v novinách přečetl článek, který se týkal potravinových náhražek. Pamětníci válečných časů si pamatují, že místo pravé kávy se pila cikorka Melta, tedy náhražka z pražených čekankových listů.
Němci takovému zboží za války říkali Ersatz a dodnes, jestliže něco není pravé, musí to mít v Německu na obalu toto označení. Na trhu byly ještě i jiné náhražky, všechny bez rozdílu vznikaly proto, že ty správné původní suroviny byly příliš drahé a nedostupné.
Ještě za éry komunistické to člověk chápal – pravé suroviny se musely platit devizami, jimiž bolševik neoplýval, neboť je potřeboval na důležitější zboží. Ale teď? Proč má člověk kupovat něco, co je pouhou náhražkou? Obchodníci mají jasno: kvůli ceně. To pravé bývá samozřejmě dražší. Ve zmíněném článku se píše o falešných krevetách, vyrobených z tresčího masa, sojové moučky, chemických ochucovadel a dalších podivných ingrediencí.
Pikantní na tom je, že tenhle trik vymyslel Japonec. Nazval ho mazaně surimi, což je hodně podobné slovům jako sašimi, syrové kvalitní rybí maso, a podobným. Jakmile je na obalu slovo surimi, už se nemusí psát, že jde o náhražku. A od Japonců něco převzít, to přece není hanba, že? Takže vězte, vážení nakupující zákazníci! Až uvidíte na obalu slovo surimi, nesmí vás zmást fotka krevet nebo humrů. Je to Ersatz a v Německu musí být jako Ersatz označen. A český zákon by měl přikázat, aby na takovém obalu bylo slovo Náhražka. Velkými písmeny! Existují ovšem i zapeklitější případy. Zrovna ta treska má v němčině jeden z oficiálních názvů hodně zavádějící: Seelachs – tedy doslova mořský losos. A chytrolíni u nás už dali na trh konzervu s názvem Mořský losos, která však je vyrobena z tresčího masa a mrkve, tedy karotenu, což zbarví tresčí maso do lososova.
A někde bokem je drobně zmíněno, že jde vlastně o tresku. Když je napomenete, vymlouvají se na překlad z němčiny. Radím vám dobře, milí čtenáři – berte si na nákup brýle, protože tyhle údaje jsou, pokud jsou, psány hodně titěrným písmem! Nakonec zjistíte, že cena se ani tak výrazně neliší od originálu. Je to prostě jenom levárna. A neměli bychom si ji nechat líbit.
Němci takovému zboží za války říkali Ersatz a dodnes, jestliže něco není pravé, musí to mít v Německu na obalu toto označení. Na trhu byly ještě i jiné náhražky, všechny bez rozdílu vznikaly proto, že ty správné původní suroviny byly příliš drahé a nedostupné.
Ještě za éry komunistické to člověk chápal – pravé suroviny se musely platit devizami, jimiž bolševik neoplýval, neboť je potřeboval na důležitější zboží. Ale teď? Proč má člověk kupovat něco, co je pouhou náhražkou? Obchodníci mají jasno: kvůli ceně. To pravé bývá samozřejmě dražší. Ve zmíněném článku se píše o falešných krevetách, vyrobených z tresčího masa, sojové moučky, chemických ochucovadel a dalších podivných ingrediencí.
Pikantní na tom je, že tenhle trik vymyslel Japonec. Nazval ho mazaně surimi, což je hodně podobné slovům jako sašimi, syrové kvalitní rybí maso, a podobným. Jakmile je na obalu slovo surimi, už se nemusí psát, že jde o náhražku. A od Japonců něco převzít, to přece není hanba, že? Takže vězte, vážení nakupující zákazníci! Až uvidíte na obalu slovo surimi, nesmí vás zmást fotka krevet nebo humrů. Je to Ersatz a v Německu musí být jako Ersatz označen. A český zákon by měl přikázat, aby na takovém obalu bylo slovo Náhražka. Velkými písmeny! Existují ovšem i zapeklitější případy. Zrovna ta treska má v němčině jeden z oficiálních názvů hodně zavádějící: Seelachs – tedy doslova mořský losos. A chytrolíni u nás už dali na trh konzervu s názvem Mořský losos, která však je vyrobena z tresčího masa a mrkve, tedy karotenu, což zbarví tresčí maso do lososova.
A někde bokem je drobně zmíněno, že jde vlastně o tresku. Když je napomenete, vymlouvají se na překlad z němčiny. Radím vám dobře, milí čtenáři – berte si na nákup brýle, protože tyhle údaje jsou, pokud jsou, psány hodně titěrným písmem! Nakonec zjistíte, že cena se ani tak výrazně neliší od originálu. Je to prostě jenom levárna. A neměli bychom si ji nechat líbit.
Související články
- Zápisník labužníka Co je to slast?
- Zápisník labužníka Pochoutka aztéckých králů
- Michelinská hvězda Šéfkuchař Vito Mollica zazářil v Praze, ale uspěl až v Itálii
