Zápisník labužníka: jídlo hrou nejen na jevišti

Četl jsem o hercích už ledacos. Teď nedávno, jak musí na jevišti jíst. Jitka Čvančarová přímo na jevišti připravuje na pojízdném grilu kuřecí prsa, pak je flambuje, a nakonec si na svém výtvoru pochutnává, ale prý jen uždibuje, kdovíproč!

Marián Labuda jí jablka s eidamem a zapíjí to pomerančovým džusem. Jan Tříska jí rozmačkané maliny, jahody a borůvky - vyžádal si prý bio kvalitu. A Veronika Freimanová pije rajčatovou šťávu, ale předstírá, že je to čerstvá krev. Pamatuju si na pana rekvizitáře Kábrta z Divadla Komedie, který kdysi osobně kupoval grilované kuře, které se mělo na jevišti jíst. Všichni herci se těšili a nevečeřeli, protože Kábrt věděl, kde se griluje nejlíp. Jednou si mi stěžoval na režiséra, který si vymyslel, že herci budou jíst obložené chlebíčky. „Taková blbost!" křičel. „Žlukne to, padá to, patlá se to!"

Před několika lety Juraj Herz, který jídlu opravdu rozumí, narežíroval Nadě Konvalinkové, aby přímo na jevišti uvařila spaghetti alla amatriciana. Všichni herci je potom jedli a pochutnávali si. Aby ne, když Herz přesně na vteřinu spočítal, jak bude akce probíhat, aby těstoviny nebyly převařené, aby byly akorát al dente.

Bavilo mě sledovat, jak se vaření stává herectvím. Většinou ovšem je jídlo, které hraje, pouhou kamufláží, je to atrapa, jedlé bývá pouze jediné sousto, například kolečko salámu. Upřímně řečeno, ono se na jevišti moc jíst nedá, s plnou pusou se špatně mluví. Vzpomínám si na jednu historku z dávných časů ve Stavovském divadle. Jedním z největších labužníků mezi herci byl Bohuš Záhorský. Nevzal by do úst nic, co nemělo patřičnou úroveň. Natož pak na jevišti. Prý dokonce odmítl roli, ve které se měl cpát prejtem. Ale jednou, bylo to při derniéře, kdy si herci navzájem tropí drobné naschvály, přinesl bez upozornění na jeviště mísu kvašených okurek, které vyrobila jeho družka Vlasta Fabiánová. Všem hercům tekly sliny a nemohli mluvit. Odbourávali se jeden po druhém. Publikum pochopilo a řvalo smíchy.

Foto: Profimedia