Zápisník labužníka: plevelné rybičky

Nastal čas výlovů českých rybníků. Zúčastnil jsem se jednoho z nich, šlo sice jen o miniaturní rybníček ve vesnici, kde mám svůj druhý domov, ale stálo to za to. Objevilo se však i několik otázek, na něž jsem musel odpovědět sobě i přátelům. Opět se mluvilo o zbytečném přemnožení bolenů, amurů a tolstolobiků, jakož i střevličky východní.

To je pozůstatek komunismu a obávám se, že v tomto směru se komunismu už nikdy nezbavíme. Naopak, v našich rybnících a jezerech chybějí chutné rybky jako síh a siven, kterých tu před rokem 1948 bylo hojné množství. Byly to holt kapitalistické ryby a musely pryč. Jezdím si na nich pochutnávat do Bavorska (Renke a Bachsaibling).

Musím pochválit lejčkovské rybáře, protože jejich ryby nepáchly bahnem. Myslím, že stačí se o dno rybníka dobře starat. Teď jsem četl, že se bude bagrovat obrovský plumlovský rybník u Prostějova, aby se zamezilo enormnímu přemnožení sinic. Pak není třeba nasazovat amura (žere vodní rostliny a vláknité řasy, konzumuje však i krmivo předkládané kaprům, většina zkonzumované potravy odchází z jeho těla nevyužita) ani tolstolobika (žere sice sinice, ale musí být uměle rozmnožován).

Chybí štiky, siveni i candát

Doufám, že se v budoucnu objeví nějaký majitel rybníka, který se pokusí o specializaci, nechá rybník přes zimu vypuštěný, aby zarostl zelení, a bude nasazovat především štiky, candáty, okouny, síhy a siveny. Tyhle ryby na českém trhu chybějí - a jsou to opravdu nejchutnější sladkovodní ryby. I jejich cena je vesměs vysoká, takže by to určitě nebyl prodělečný podnik. Ale zpět k našemu rybníčku.

Těšil jsem se, že z bahna vytahám plevelné rybičky a udělám si je na sádle a kmíně, jako jsem to dělával ve svých klukovských letech. Ale našel jsem jen okounky, kteří jsou sice vynikající, leč přece jen nerozpečou se tak do křehka jako mřenky, hrouzci, ouklejky, karásci, plotice nebo slunky. Dodnes cítím na jazyku tu chuť, když jsem je křupavé jedl i s kostičkami.

Foto: Jan Schejbal