Šesté znovuzrození duše Nissanu

Je tomu padesát let od chvíle, kdy vzniklo jedno z nejúchvatnějších japonských kupé. A nissany označené písmenem Z žijí dál. Jejich nejnovější inkarnací je 370Z.

Když do Nissanu nastupoval v roce 1999 jeho nynější šéf Carlos Ghosn, automobilka se potácela v krizi. Brazilský manažer však své působení nezačal studováním tabulek s červenými čísly. Rozhodl se odhalit duši značky. O tři roky později automobilka navázala na svou veleúspěšnou řadu sportovních kupé pátou generací. A ta se během pár měsíců stala bezmála stejně legendární jako první Datsun 240Z.

Nyní se blíží generace šestá a opět chce být tím, čím nissany s písmenem Z vždy byly: fascinujícím sportovním autem za přijatelnou cenovku. Něco víc Nissan toužil od padesátých let nabídnout motoristům víc než jen dopravní prostředek pro přepravu z jednoho místa na druhé. Proto zařadil do své nabídky jako první z japonských výrobců sportovní auta.

K těm, jež stojí za zmínku, patří Fairlady Sportster z roku 1959 nebo 1500 Sports Roadster z roku 1962, který enormně připomínal MGB. Přesto šlo o čirou náhodu (anebo dosud neodhalenou špionáž), jelikož britský vůz se představil poprvé veřejnosti o půl roku později. Produkty Nissanu nicméně tehdy často vycházely z anglických sporťáků. Měly plátěnou střechu a značka se je snažila vyvážet do Spojených států, příliš úspěchů s nimi ale nenadělala. Jednak nedisponovaly natolik silnými motory, aby je Američané ocenili, a jednak se japonským konstruktérům nedařilo naladit podvozek.

Zlom přišel v roce 1966, kdy v designovém oddělení Nissanu vytvořil tým Fumia Yashidy něco nového. Atraktivního návrhu si všiml šéf divize Nissanu pro americké západní pobřeží Yutaka Katayama, přezdívaný Mr. K. Dvousedadlové kupé mělo podle něj výrazný potenciál zaujmout Američany, takže se v roce 1969 objevil na světě Nissan Fairlady Z, pro Evropu a Spojené státy prosadili Japonci název Datsun 240Z.

Pod dlouhou kapotou se v „americké“ verzi ukrýval řadový šestiválec o objemu 2,4 litru a výkonu 150 koní. Auto mělo čtyřstupňovou manuální převodovku, poháněná zadní kola a hmotnost do jedenácti set kilogramů. Z nuly na stovku díky tomu dokázalo akcelerovat za něco málo přes osm sekund a maximální rychlost činila 200 kilometrů v hodině. Nejen slušné výkony ovšem uchvacovaly potenciální kupce. Zatímco nová Corvette tehdy ve Spojených státech stála pět tisíc dolarů, japonský stroj vyšel o třetinu levněji.

Ropná krize v sedmdesátých letech přišla pro nově zrozené kupé zdánlivě v nepravý čas. Stejně jako dnes se tehdy kritizovala auta s vysokou spotřebou a emisemi a stejně jako dnes to otravovalo život automobilovým nadšencům. Po 240Z přišel v roce 1974 Datsun 260Z, který navzdory vyššímu objemu 2,6 litru disponoval pouze 139 koňmi a pochopitelně horší dynamikou. Automobilka vytvořila i verzi s dvojicí nouzových sedaček vzadu a prodlouženým rozvorem, pro Spojené státy muselo mít auto na základě státních regulí systém, který nedovolil vůz nastartovat dokud nebyly zapnuty bezpečnostní pásy.

O rok později se objevila verze 280Z s motorem o objemu 2,8 litru a výkonem 149 koní, ale ani ta se nevyrovnala akcelerací původnímu 240Z. Ve znamení aerodynamiky Necelých deset let po vzniku sportovní řady Z došlo na generační výměnu. Novinka z roku 1978 nesla název 280ZX a její design plynule navázal na předchozí sportovní datsuny.

Osmdesátá léta v automobilismu nicméně ve skutečnosti začala až v roce 1981, přičemž značka na ně byla připravena. Uvedení turbodmychadla zastavilo závody ve zvětšování objemu a dovolilo dosahovat vyšších výkonů za pomoci přeplňování. V polovině roku 1981 tak mohl přijít na trh Datsun 280ZX Turbo.

Rychlost byla jeho hlavní předností. Výkon 180 koní produkovaných přeplňovaným řadovým šestiválcem o objemu 2,8 litru zajistil autu, že se mohlo poměřovat s corvettami, i pokud šlo o akceleraci. Sprint na čtvrt míle dokonce Datsun zvládal za 15,6 sekundy, o čtyři desetiny dříve než tehdejší Corvette. A v roce 1980 se objevil poprvé se střechou targa, jejíž dva panely bylo možné pro slunečné počasí složit do kufru.

Na třetí generaci se dlouho nečekalo. Jelikož automobilka opustila značku Datsun, v roce 1984 se objevil nový model již s označením Nissan 300ZX. A kromě změny názvu přinesl pro řadu Z několik revolučních prvků. Tím hlavním byl design. Klínovitý profil a vyklápěcí světlomety částečně utopené v přídi se staly novými poznávacími znaky sportovního kupé. A nové tvary zároveň pomohly zlepšit aerodynamiku. Zatímco předchozí 280ZX vykazoval koeficient odporu vzduchu 0,38, novinka se dostala v případě verze se spoilery na 0,30.

Klasický řadový šestiválec navíc nahradil motor s vidlicovým uspořádáním. Měl stejný počet válců, které dohromady dávaly objem tři litry, a v přeplňované verzi dosahoval výkonu 200 koní. Z něj vycházeli japonští konstruktéři i při plánování čtvrté generace, s jejíž pomocí chtěli ovládnout svět automobilů devadesátých let. 

Projekt 901 měl za cíl stvořit nejlepší sportovní auto světa. První dvě číslice označovaly rok plánovaného uvedení na trh, jednička připomínala konstruktérům počáteční zadání. Podobně jako dříve se auto objevilo ve dvou verzích – dvousedadlové a v konfiguraci 2+2 – a bylo k dispozici s vidlicovým šestiválcem bez turbodmychadla i s ním. Vyklápěcí světlomety s devadesátými lety a nejvýkonnější 300ZX Turbo s dvojitým přeplňováním se chlubilo výkonem 300 koní a akcelerací na stovku kolem šesti sekund.

Vysoké ambice vyústily ve vysoké cenovky. Nissan Z přestal být tím dostupným sportovním kupé jako na počátku a prodeje klesaly. V roce 1996 se model 300ZX přestal prodávat ve Spojených státech, a byť ve výrobě vydržel do roku 2000, někdejší lesk písmene Z upadal stejně jako finanční výsledky automobilky Nissan.

Znovuzrození mělo přijít v roce 2002. Předcházela mu ale ještě jedna neúspěšná epizodka a úspěšné uzavření aliance s Renaultem v roce 1999. Onou epizodkou byla studie MS z roku 1997, jež měla vrátit ducha modelu Z tam, kam patří.

Vůz se však nedostal z fáze konceptu mimo jiné proto, že snižování nákladů přineslo do auta čtyřválcový motor. Vypustit do světa Z bez šestiválce? Takovou představu vedení Nissanu přes srdce nepřeneslo.

Čekání na pátou generaci se však vyplatilo. Model 350Z přišel stejně jako první verze z roku 1969 pouze s dvojicí sedadel a svébytným designem Ajaye Panchala. Stal se zároveň do té doby nejrychlejším a posléze i nejvýkonnějším sériovým Nissanem s označením Z.

Výkon vidlicového šestiválce o objemu 3,5 litru totiž postupně rostl z 280 na současných 313 koní (v evropské verzi), akcelerace na stovku se ustálila pod šesti sekundami. A to se auto obešlo bez turbodmychadla.

ČTĚTE TAKÉ: Nissan GT-R: ještě tu není a už je dražší

Nejnovější šestá generace Nisanu Z se začne prodávat v polovině příštího roku. Nese vizitku 370Z na znamení vidlicového šestiválce o objemu 3,7 litru pod kapotou.

ČTĚTE TAKÉ: Nissan 370Z bude mít přes 330 koní

Její výkon má přesáhnout 330 koní (přesný údaj bude k dispozici až po schválení pro provoz na evropských silnicích), přičemž hmotnost se oproti předchozí generaci snížila a pohybuje se pod patnácti stovkami kilogramů. A to musí znít fanouškům sportovních aut jako rajská hudba.

Foto: Nissan