Honda Civic GT
Beránek ve vlčím rouše

Zkratka GT za názvem auta tak trochu zdvihá motoristickým fanouškům obočí i tlak. Značí totiž, že vůz je oproti normální verzi "nadupaný". Jak je tomu v případě Hondy Civic GT?

Nutno uznat, že před časem, když se model Civic objevil, působil jako spadlý z jiné planety. Neotřelý design našel ihned svoje příznivce, ale zároveň své odpůrce z tábora vyznavačů konzervativních řešení. Svým vesmírným zevnějškem nicméně patřil k těm osobitějším a nápadnějším. Vybočoval z řady, což bývá ošidné - netradiční tvary se časem okoukají. Jenomže civic tak daleko nedospěl, exteriér stále patří mezi moderní a elegantní, sportovní linie se nejspíš okoukávají pomaleji.

Když ale auto dostává do jména GT, tak si zasluhuje nějak odlišit. Pravda, Honda Civic příliš sportovní charakter zdůrazňovat nepotřebuje, a tak největší změnou viditelnou zvnějšku je mřížka chladiče, která je stejná jako u vozu Civic Type S. V interiéru se toho odehrálo více, zmínit se je třeba o sedadlech, která jsou patřičně pohodlná, ale přitom výborně zkonstruovaná, takže boční opora by klidně snesla i pořádně rychlé průjezdy zatáček.

Vnitřek je kupodivu na pětidveřový sportovní vůz prostorný, dospělí se vejdou i do druhé řady, navíc ta je tvořena  takzvanými "magickými sedadly", která lze jednoduše složit tak, aby se vytvořil za opěradly předních sedadel úložný prostor, do kterého lze například postavit jízdní kolo bez složitých úprav. Aby bylo možné plně využít prostor v zadní části vozu, nechají se zadní dveře otevřít v úhlu až 80°.

A tak se dostáváme k samotné jízdě. Testovaný vůz měl motor 1.8 i-VTEC o výkonu 140 koňských sil. Umytý a připravený k jízdě vypadal skutečně výborně, tvářil se suverénně a výrazem nabízel sportovní zážitky, ovšem následující najeté kilometry ukázaly, že přece jen GT tady znamená především vizuální úpravy.

Jistě, s vozem se dá jet adrenalinově, ovšem je třeba držet otáčky pořádně vysoko, parádně reaguje od půl třetího tisíce otáček, do té doby nejspíš většina koní spí či odpočívá, teprve pak se probouzí a začne pořádně pracovat. V praxi to znamená, že když se pokusíte v nižším režimu otáček o rychlý manévr, tak se koně začnou divit, co to po nich vlastně chcete. A líně poslechnou. Při pokusu o rychlé předjíždění je nezbytné podřadit a pak se teprve pustit do akce.

Prudké a rychlé změny směru v klikatých úsecích zvládá podvozek se zjevnou chutí, líbí se mu taková jízda a řidiči také, protože vůz je skvěle ovladatelný a řízení naprosto přesné, jenomže vyžaduje jednu podmínku - dobrý povrch silnice.

Zadní tuhá náprava v takových chvílích drží jako přibitá. Ovšem jakmile je vozovka hrbolatá a nerovná, začne se vůz chovat poněkud nejistě, takže je lepší sundat nohu z plynového pedálu a pokračovat pro jistotu výletním tempem. Což má jeden pozitivní výsledek - průměrná spotřeba klesne na velice přijatelnou míru.

Takže závěrem. Kdo chce vlastnit sportovně vyhlížející vůz, který dokáže občas přinést i sportovní zážitky, ale zároveň mít i praktické auto pro denní používání, pak volba Hondy Civic GT není omylem.       

Srovnání parametrů