Novinka na trhu
Chevrolet Orlando: jako nedobytná pevnost

Někomu při pohledu na nový Chevrolet Orlando zaplesá srdce, jiný zase ohrne nos. Takový už je úděl automobilů, které vystupují z řady tím, že jsou výjimečné.

Chevrolet Orlando je v každém případě originální. A ponechme na každém, aby si udělal ve hře líbí-nelíbí svůj úsudek. Co však novince na českém trhu nelze upřít, to je robustnost. Stačí se jen kouknout a mohutné tvary upoutají pozornost. A vyvolají taky trochu nejistoty, kam vlastně vůz zařadit. Právě dojem síly, plastová výzdoba prahů a lemy vytažených blatníků, to by napovídalo sportovně-užitkovému zaměření. Na druhou stranu však orlando působí jako velkoprostorový vůz. Berme tedy Chevrolet Orlando jako rodinný vůz, což je asi nejblíže pravdě.

Krabicovitý vzhled není zrovna současným hitem designérů, ovšem na tomto voze má něco do sebe. Malá boční okna dávají ještě více vyniknout celkové masivnosti a vyvolávají pocit bezpečí jako v nedobytném uzavřeném prostoru. Velikost prosklených ploch je vůbec největší diferencí v přístupu tvůrců. Evropu zastupující Renault Grand Scénic naopak vsadil na co největší vzdušnost, sklo má všude, kde to konstrukce dovolí. 

Jestli je pro exteriér typická originalita, pak totéž platí i pro interiér. Opět je v něm něco z SUV, něco z MPV, dohromady ale tvoří velice zajímavý celek. Nechybí mu atmosféra, což je plusem například proti technicistnímu interiéru touranu. Středový tunel je mohutný, jak jinak, ale na vnitřním prostoru neubírá, je ho pořád dostatek. Ovládací prvky jsou seřazeny logicky a pochvalu zasluhuje umístění řadicí páky, která je příjemně blízko řidičově paži. Sedadla mají jednu výraznou vlastnost - jsou velice pohodlná a spíš vybízejí k odpočinkovému rozvalení než soustředěnému řízení.

Orlando je koncipované jako sedmimístný vůz, třetí řada sedadel spočinula ve dnu zavazadlového prostoru a manipulace s nimi je jednoduchá. Sezení na nich už je o něco složitější, protože dospělí mají trochu problém s uložením dolních končetin. Potomci sotva odrostlí dětským sedačkám však potíže mít nebudou. Řekl bych, že Grand Scénic šestého a sedmého pasažéra hýčká poněkud více.

Když už jsme u zavazadlového prostoru. Na praktičnosti mu ubírá menší variabilita, kterou má na svědomí sklápění sedadel druhé řady a jejich opěradel a nemožnost ji posouvat. V tom konkurenční vozy scénic i touran nechávají orlando daleko za sebou a objemové litry mu také ubírají podběhy velkých kol, které do "kufru" zasahují. Když porovnáme velikost místa pro bagáž (orlando 454 l, scénic 752 l, touran 695 l), pak kdejaký kombík strčí orlando do kapsy. V případě rodinného vozu je to dost podstatný údaj.

Dvoulitrový turbodiesel, který poháněl testovaný vůz, patří k tomu lepšímu, co lze mezi vznětovými agregáty nalézt. Výborně reaguje na řidičova přání, přitom se chová tiše a bez citelných vibrací, zasluhuje pochvalu. Podvozek je naladěný optimálně, až se skoro zdálo, že konstruktérům radili odborníci z VW, jízda je komfortní a vůz se kupodivu nenaklání ani při ostřejším zatáčení. 

Ještě na jednu silnou stránku Chevroletu Orlando nesmíme zapomenout. A sice užitnou hodnotu v porovnání s cenou. V této kolonce orlando nemá soupeře, vzhledem k velikosti a jízdním vlastnostem je bezkonkurenčně nejlevnější.

Srovnání parametrů

*pětimístné uspořádání