Týdenní test
Dacia Duster: lacině nevypadá, ale levná je!

V průběhu týdenního testu se našli hned čtyři neznámí zvědavci, kteří si dodali odvahu a ptali se, jaký vůz Dacia Duster vlastně je. Že se jim líbí a uvažují o jeho koupi. Ani se tomu nedivím. Spousta motoristů pokukovala po sportovně užitkových vozech, ovšem cena většinou přesahovala možnosti jejich rodinné kasy.

Jenomže s příchodem dusteru se naděje zájemců na pořízení SUV značně posilily. Cenově je totiž novinka rumunské automobilky velice přijatelná, pořídit si auto s pohonem všech kol hluboko pod čtyři stovky tisíc korun, to je už o něčem jiném.

Snaha srazit cenu co nejvíce dolů se samozřejmě projevila. Naštěstí vůbec ne v negativním slova smyslu. Jednoduché linie exteriéru vozu vyloženě sluší, stal se tak originálním a zpracování předku je víc než slušné.

Sebevědomý výraz autu určitě nechybí, podíl oplastovaných částí naznačuje, že v terénu si nenechá ublížit a nějaký ten klacek či kámen pod koly ho nebolí. Ostatně zvětšená světlá výška jen dává razítko na terénní schopnosti.

Interiér rozhodně luxusem nehýří. Plasty pocházejí z levného kraje, pikantní je třeba elektrické ovládání oken. Postranní vpředu mají tlačítka na středovém panelu, zadní ale jsou umístěna na středovém tunelu za parkovací brzdou. To jako doklad toho, že všechna řešení byla brána z ekonomického hlediska, kde se dalo ušetřit, tam se ušetřilo, ovšem nikterak to na ubírá na pohodlí posádky, která se nemůže kriticky vyjadřovat ani o nedostatku prostoru.

Motor takřka ideální 

Dieselový čtyřválcový motor z produkce Renaultu, který měl testovaný vůz, patří k tomu nejlepšímu, co mezi vznětovými agregáty automobilky nabízejí. Sto a ještě deset koní pod kapotou pracuje perfektně, jejich spotřeba není nijak velká, za to kultivovanost ji podstatně převyšuje, vůz dovede dobře akcelerovat, aniž by narostla hladina hluku v kabině.

Jednoduše řečeno, tato pohonná jednotka se zdá být pro dustera ideální. Poněkud horší je spolupráce s převodovkou. Krátká jednička sice v terénu při sjezdech bezvadně brzdí, ale při rozjezdu je lepší nesundávat ruku z řadící páky a hned dávat dvojku. Ta je také zkrácená, takže honem řadit trojku, jinak si bude řidič připadat jako začátečník. Terénní schopnosti, a ty duster bezesporu má, holt poněkud ovlivnily silniční ambice.

V terénu si naladění podvozku, který tvoří obě nápravy typu McPherson, vysloužilo jedničku, jak tomu ale bude na silnici? Duster zvládl na stejnou známku i zpevněný povrch, kupodivu se ani v zatáčkách při větších rychlostech nenakláněl tak, jak jsem čekal, jízda byla celkem komfortní.

Velice dobře se osvědčil automatický režim z výběru tří módů nastavení (2x4, auto, 4x4), který v případě potřeby připojoval do práce zadní nápravu hladce a rychle. V této souvislosti je třeba říci, že Dacia opět využila osvědčený systém, který poskytl koaliční partner Nissan.

Závěrem jen tolik, že zájemcům o SUV stojí za to se o Dacii Duster aspoň informovat a vyzkoušet si ji při jízdě. Sami poznají, že za svoje peníze dostanou vydatnou hodnotu a nemusí se obávat ani poklidného rodinného výletu, ani jízdy v blátě nebo kalužích na polních či lesních cestách.

Srovnání parametrů