Opel Insignia 2,0 CDTi: nečekaná výjimka

Přitažlivý design, široká nabídka karoserií i motorů, lákavá cenovka. Novinka z Německa se tváří sebevědomě. Jak je na tom ale Opel Insignia 2,0 CDTi s výkonem 160 koní ve skutečnosti?

Čím falešněji dřevěná dekorace v autech vypadá, tím lépe se prodávají, píše Umberto Eco v jednom z esejů v Poznámkách na krabičkách od sirek. V případě nového opelu nemůže být italský sémiotik a spisovatel dál od pravdy. Už před uvedením na trh evidovala automobilka na Insignii desítky tisíc objednávek. A náhražka dřeva uvnitř má šmrnc. Anebo jen výjimka potvrzuje pravidlo?

Při pohledu na kabinu se nelze neubránit dojmu, že se designéři Opelu velmi snažili. Moderně pojatý interiér dokáže zahrát na city - třeba tím, jak široký tunel odděluje kokpit řidiče od prostoru spolujezdce, nebo jakým způsobem prostupuje palubní deska do dveřních výplní. Zároveň ale poskytuje přehled o všech funkcích auta od srozumitelné středové konzole po listování v menu počítače na páčkách u volantu.

ČTĚTE TAKÉ: Opel Insignia OPC bude mít 325 koní

Na silnici má v sobě Opel Insignia lehkost dynamicky ambicózních modelů jako je Honda Accord či Mazda 6. Podvozek si s povrchem rozumí a tuhá karoserie příznivé zážitky z jízdy umocňuje. Auto je pěkně vyvážené a v zatáčkách má tendenci vyhovět záměrům řidiče. Díky své hbitosti působí menší, než ve skutečnosti je, jelikož místa v Insignii najdete dost na zadních sedačkách i v kufru.

Odpružení u testovaného vozu obstarával příplatkový elektronicky řízený podvozek nabízející tři režimy jízdy od komfortního po sportovní a rozdíly v nastavení byly jasně patrné. Mění se nejen tuhost tlumičů, ale také odezva motoru a řízení. Testovaný turbodiesel o výkonu 160 koní poskytuje paradoxně zásadní důvod pro investici 25 tisíc do zmíněného adaptivního podvozku: auto s ním dokáže být výrazně pohodlnější na hrbolatých silnicích než bez něj.

Zatím nebyla řeč o řízení a má to svůj důvod. Přeposilované a nepřirozeně působící spojení volantu s koly je jedinou výraznější skvrnou na dynamických schopnostech auta. Šestistupňová manuální převodovka je přesná, brzdy zpomalují vůz přesvědčivě a motor nezaslouží nic než chválu. Plynulý zátah točivého momentu je k dispozici od velmi nízkých otáček, což zjednodušuje předjíždění a ve většině případů činí z podřazování zbytečné plýtvání energií.

Turbodiesel o výkonu 160 koní je prozatím nejsilnějším naftovým motorem Insignie. V porovnání s verzí se 130 koňmi stojí o patnáct tisíc víc, ale stačí mu stejných šest litrů paliva, díky čemuž je mezi turbodiesely pro Insignii jasným favoritem. Pokud ovšem ujedete ročně méně než třicet tisíc kilometrů, sáhněte po benzinové verzi 1,6 Turbo.

ČTĚTE TAKÉ: Jak jezdí Opel Insignia s benzinovým motorem?

Opel Insignia umí také otrávit. Při aktivaci sportovního podvozku původně bíle podsvícený displej náhle zrudne, jako by se styděl, že si jeho stvořitelé neodpustili lacinou pouťovou atrakci. Nejhorší na testovaném voze však bylo, že se z palubní desky a od zadního sloupku ozývalo až příliš často protivné skřípání plastových dílů.

JAK JE NA TOM KONKURENCE? Testy modelů střední třídy podle TÝDEN.CZ

Nový Opel vypadá, že je velmi dobře sestavený. Dokáže se směle postavit nejlepším konkurentům v segmentu a drobné nedostatky dožene nízká cenovka. Jenže to skřípání? Nevím. Snad šlo jen o výjimku. A ta snad potvrzuje pravidlo.

Foto: Opel

Inzertní auto-moto server s ojetými vozy: Autobazar EU