Řada kampeliček neumí, či neuměla řídit riziko snížení úrokových měr. Na začátku finanční krize dostaly záložny z Evropy danajský dar v podobě stoprocentního pojištění vkladů, který předtím neměly. V rozhovoru pro TÝDEN to řekl guvernér České národní banky Miroslav Singer.
Na rozdíl od bank je odvětví kampeliček rozvrácené. Loni zkrachovalo Metropolitní spořitelní družstvo (MSD). Na konci června přišla WPB Capital. Nepochybili jste při dohledu nad záložnami?
MSD je hodně specifický případ z pohledu toho, co může dohled. Protože dohled je aktivita, která v zásadě předpokládá jednání v dobré víře na straně finanční instituce. Předpokládá, že reporty odpovídají tomu, co banka ví o své realitě, nikoli, že se od skutečnosti vědomě odchylují. Dohled hlídá nedostatky. Nehlídá to, že se státní zástupkyně na základě informací, které přišly z bank, rozhodne, že se vyvádějí peníze a dochází k trestnému činu. Zde už nejde o úroveň dohledové aktivity, ale, bude-li to prokázáno, o vědomý trestný čin.
Ale špatné úvěry byly v MSD už dříve.
Kampeličky jsou sektor, kterému věnujete pozornost přiměřenou jeho rozsahu. Ten je triviální z hlediska celého finančního systému. Reportují prostě nějakou realitu, která vám přichází a na jejímž základě se rozhodujete, jestli tam vlítnete nebo ne. Pakliže se reportuje bílý obrázek a nevšimne si toho auditor ani nikdo jiný, a navíc je ta instituce marginální, pak je realita taková, že se do záložny nebudete chodit dívat tak často jako do instituce, která má stamiliardy v rozvaze.
Museli jste ale už předem slyšet, že v MSD něco není v pořádku. Bankovní trh je v Česku malý.
Ježíši, dlouhodobě jsme upozorňovali na fakt, že kampeličky vykazují mnohem horší čísla. Když se podíváte do zpráv o finanční stabilitě, najdete tam, že kampeličky jsou mnohem rizikovější vlivem svého nepříliš šťastného legislativního vymezení.
Myslíte, že hrozí i další podobné případy krachů záložen?
Řada kampeliček neumí, či neuměla řídit riziko snížení úrokových měr. Na začátku finanční krize dostaly záložny z Evropy danajský dar v podobě stoprocentního pojištění vkladů, který předtím neměly. Pojištěno bylo devadesát procent vkladů a lidé si to hlídali úplně jinak a jinak se záložnám také sháněli vkladatelé. Kampeličky si ale neuvědomily, že když nechají dále výhodné úroky na vkladech, zjistí, že vkladů mají mnohem víc, než jsou schopny použít. To zní skvěle, pakliže si neuvědomíte, že ty úroky platíte. Vklady úročíte čtyřmi procenty, ale na trhu jste schopni ty prostředky zhodnotit s rozumným rizikem za dvouprocentní úrok. Tuto situaci se management může pokusit "přerůst", to znamená pokusit se ji přetlačit tím, že dá přednost vyšším rizikům a doufá, že to dobře dopadne. Ale za určitým bodem už jim musí být jasné, že není cesty zpátky, a každý další měsíc, který přežijí, je dobrý.
Celý ten sektor to tlačí do rizikového chování. Může se pád další záložny opakovat?
Ano. Situace sektoru kampeliček je nepříjemná. ČNB nemá žádný důvod k plošnému zásahu, protože neexistuje hrozba finanční stabilitě. Když to řeknu jednoduše, neobhájili bychom to. Je to jen špatná zpráva pro daný sektor. A samozřejmě nepříliš dobrá zpráva pro fond pojištění vkladů.
V jaké fázi jsou legislativní změny, které by situaci řešily?
Jsme v živé debatě o návrhu legislativních změn. Některé z dotyčných institucí z toho nejsou nadšeny. V zásadě se snažíme udělat legislativní změny tak, aby se do sektoru vrátil princip družstevního záložnictví, aby si lidé, kteří tam dávají peníze, uvědomili, že jako družstevníci musí nést nějaká rizika.
