Rozhovor TÝDNE
Miroslav Bělina: V Česku panuje neúcta k soudům
13.12.2015 08:35 Rozhovor
"Rozhodčí řízení je rychlejší než obecný soud," říká Miroslav Bělina, místopředseda stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Češi se přitom rádi soudí, ačkoli to není ani laciná záležitost.
Co je vlastně rozhodčí řízení?
Jde o alternativu k soudnímu řízení v gesci státu. Lze v něm rozhodovat jen za podmínky, že se na tom smluvní strany písemně dohodnou a že jde o majetkový spor. Výhodou je, že strany jsou pány nad svým sporem a volí si rozhodce. Volit si mohou i místo rozhodování a v případě potřeby také jazyk jednání. Rozhodčí řízení je zpravidla výrazně kratší než soudní, je jednoinstanční. Stát má možnost za určitých podmínek rozhodnout o zrušení rozhodčího nálezu.
Jinak řečeno, arbitráž před rozhodčím soudem stojí mimo státní jurisdikci.
Přesně tak. Státní jurisdikce nad ní nicméně má určitou pravomoc. Do tří měsíců od vydání rozhodčího nálezu lze obecný soud požádat, aby ho zrušil.
Co následuje, pokud obecný soud vyhoví?
Potom se celá věc vrací zpátky k rozhodčímu soudu, strany se ale mohou dohodnout, že budou ve svém sporu pokračovat před obecným soudem.
Rozhodčí soud ve většině lidí nejspíše vyvolá asociaci o nespravedlivých doložkách v úvěrových smlouvách.
Většina lidí nerozlišuje mezi rozhodčím řízením ad hoc a jednáním před stálými rozhodčími soudy. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky je jediným stálým rozhodčím soudem s univerzální působností. Stojí za to si říct, že arbitrážní řízení jako takové vzniklo za účelem řešení mezinárodních sporů. Došlo k tomu v situaci, kdy jednotlivé státy nechovaly přílišnou důvěru v soudy ostatních států. Počátkem dvacátých let minulého století vznikly první arbitrážní soudy, náš v roce 1949 a přežil celé období komunistického režimu. V devadesátých letech prošel transformací, protože se změnila podstata sporů.
V jakém smyslu?
Do té doby se rozhodovaly výhradně mezinárodní arbitrážní spory, ty dnes tvoří zhruba desetinu naší agendy.
Rozhodčí řízení se nicméně stávají terčem kritiky jako nespravedlivá.
Kritika má několik rovin. Byly kritizovány různé excesy v rozhodčích řízeních ad hoc. K těm skutečně došlo. Myslím, že právě toto jsou případy, které rozhodčí řízení jako takové výrazně poškodily. Druhý problém jsou rozhodnutí ve velkých kauzách, kde se strana, která soud prohraje, výsledku brání. Na to má samozřejmě právo a existují opravné prostředky. K nim přistupuje určitý mediální tlak a to imagi rozhodčího řízení nijak neprospívá. Obecně vzato je namístě poznamenat, že v Česku panuje značná neúcta k autoritě soudů obecně.
* Jakým způsobem se vlastně rozhodci vybírají?
* Proč se firmám vyplatí využívat rozhodčí řízení?
* Jak by podle něj měla vypadat další evoluce rozhodčích řízení v Česku?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY SI MŮŽETE PŘEČÍST V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, OD PONDĚLÍ 14. PROSINCE.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.