Náklady na propuštění zaměstnance jsou v ČR podobně jako v ostatních postkomunistických státech střední a východní Evropy stále v průměru nejméně dvakrát nižší než na Západě. Podmínky pro výpověď jsou ale v Česku přísnější. Vyplývá to ze studie evropské sítě advokátních kanceláří Deloitte Legal, která sledovala pracovněprávní podmínky pro propouštění zaměstnanců ve 25 evropských státech.
Nejdražší bylo dosud propouštění v Itálii, Belgii a Španělsku, tedy ve státech, ve kterých se však vzhledem k rostoucí nezaměstnanosti mění legislativa směrem ke snížení nákladů na propouštění, a tím ke zpružnění pracovního trhu.
Například ve Španělsku byli zaměstnanci s pracovní smlouvou na dobu neurčitou donedávna značně chráněni, což vedlo k tomu, že zaměstnavatelé je v praxi téměř nemohli propustit. V případě výpovědí jim navíc museli vyplácet odstupné. Firmy se pak bály uzavírat smlouvy s novými zaměstnanci a pracovní trh byl ochromen. "Až nyní, když je téměř každý čtvrtý Španěl bez práce, se vláda v Madridu uchýlila k radikálním reformám," uvedl advokát Deloitte Legal CE Jan Procházka.
Přibližně ve čtyřech z pěti zemí je podle studie minimální rozdíl v nákladech na propuštění zaměstnance mezi rozvázáním pracovního poměru z organizačních důvodů a z důvodů na straně zaměstnance (zdravotní důvody, porušení povinností, neuspokojivé pracovní výsledky).
Jedním ze států, kde to neplatí, je i Česko, kde je ze sledovaných států tento rozdíl největší. Náklady v případě organizačních důvodů mohou být zde i více než dvakrát vyšší. Do úvahy přitom byla vzata jak výplata odstupného, které musí být zaměstnanci za určitých podmínek poskytnuto ze zákona, tak i náklady na odstupné poskytované zaměstnanci nad rámec zákona za účelem dosažení dohody se zaměstnavatelem.
V Česku existují tři typy ukončení pracovního poměru, výpověď s výpovědní dobou, okamžité zrušení pracovního poměru a zrušení pracovního poměru během tříměsíční zkušební doby (u vedoucích zaměstnanců může být až šestiměsíční). Podmínky pro výpověď jsou ale v ČR přísnější než v ostatních evropských státech. Zaměstnance totiž může firma propustit pouze z důvodů podrobně stanovených zákoníkem práce.
"Tak podrobné vymezení výpovědních důvodů překvapivě není zcela typické ani pro země bývalého východního bloku. Natolik striktně definovaná pravidla pro výpověď, jaká užívá český a potažmo slovenský zákoník práce, téměř nemají v Evropské unii obdobu," upozornil Procházka.
