Vystoupeními bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti (MUS) Antonína Koláčka, Marka Čmejly, Petra Krause a Jiřího Diviše pokračovalo jednání soudu ve švýcarské Bellinzoně. Koláček líčil svůj nástup a působení v MUS a hájil rozhodnutí vyvést ze společnosti do zahraničí koncem 90. let 150 milionů dolarů ve snaze vyhnout se fluktuacím koruny.
Koláček, Čmejla, stejně jako Petr Kraus, Jiří Diviš a Belgičan Jacques de Groote jsou ve Švýcarsku obžalováni v souvislosti s MUS z praní špinavých peněz, podvodů a korupce. Přestože obžalovaní podle Koláčka zvažovali výpověď za zavřenými dveřmi, nakonec o to jejich obhájci nepožádali. Odpovídali na otázky svých obhájců, částečně i na doplňující otázky soudců a žaloby.
Koláček popisoval svůj nástup do vedení MUS, kdy se stal v květnu 1995 členem představenstva jako zástupce tehdy největšího soukromého akcionáře, Komerční banky. Tehdy se stal členem představenstva i další obžalovaný Oldřich Klimecký.
Koláček řekl, že v MUS bylo množství volných peněz, se kterými se jako noví manažeři učili nakládat - navíc v období velké nestability v ČR. Koncem roku 1996 zrušila Česká národní banka fluktuační pásmo, koruna začala rychle klesat a ekonomové velkých bank podle Koláčka předpokládali další devalvaci koruny. To byl podle něj dostatečný důvod k vytvoření dceřiné společnosti MUS, Portoinvest v Lichtenštejnsku, aby se omezila rizika umístění korun v českých bankách.
Jejich analýzy prý ukázaly, že nejpevnější měnou bude dolar. Převedli proto do Portoinvestu mezi lety 1998 až 2002 150 milionů dolarů (tehdy 5,76 miliard korun).
Žaloba ale tvrdí, že tyto peníze byly použity na vrácení 2,5 miliardy korun do MUS, které před tím obžalovaní použili na skrytý nákup 49,98 procent akcií MUS. Ze zbytku prý koupili v roce 1999 od českého státu zbývajících 46,29 procent akcií MUS za 650 milionů korun. Také prý z této částky šlo pět milionů dolarů na korupci k prosazení nákupu akcií od státu. A asi 65 milionů švýcarských franků (tehdy asi 42 milionů dolarů) si někteří obžalovaní nechali, tvrdí spis obžaloby.
MUS na této transakci prodělala při prodeji Portoinvest v srpnu 2003 kvůli tehdejšímu poklesu dolaru asi 818 milionů korun. Mluvčí obžalovaných, právnička Karolina Zelenková, ve středu ztrátu na poklesu dolaru přičetla teroristickým útokům z 11. září 2001. Do roku 2001 prý "se tato koncepce osvědčila jako mimořádně výnosná pro MUS a její akcionáře".
Na konkrétnější otázky ke kauze Koláček do detailů údajně neodpovídal. Na dotaz, zda byl přímo či nepřímo akcionářem MUS nebo později MUS II, která vznikla v roce 2003 fúzí s firmou Ležáky, Koláček řekl, že byl součástí investičního schématu, ve kterém měl vliv na to, jak se budou věci dále vyvíjet. Ale dále celou věc prý nerozvedl.
Řekl, že při přechodu z MUS na MUS II nezískal žádné finanční prostředky, jak tvrdí obžaloba.
O této fúzi mluvil ve středu svědek obžaloby, odborník prokuratury Jean-Paul Abgottspon. Soudce ve středu vyjádřil podiv nad tím, že společnost s kapitálem něco přes milion korun (Ležáky) koupila na úvěr akcie firmy s kapitálem přes devět miliard (MUS). Abgottspon řekl, že z obchodního hlediska to normální není, ale připustil, že lze takovou operaci uskutečnit. Obě strany si však musí být velmi blízko, řekl.
Podle obžaloby byly Ležáky účelově vytvořené dceřinou firmou Appian Group PLC vlastněnou obžalovanými. Ležáky si podle obžaloby půjčily na koupi akcií MUS přes pět miliard korun. Po fúzi byla hodnoty akcií nově vzniklé společnosti oceněna na více než devět miliard korun, takže čtyři miliardy korun jim šly do kapsy, řekl ve středu Abgottspon.
Stejně jako Koláček, ani další obžalovaní se nepouštěli do podrobností kauzy, zejména, pokud jde o vlastnickou strukturu MUS. Údajně by o tom měli mluvit obhájci obžalovaných při závěrečných řečech, které by mohly přijít na řadu začátkem příštího týdne. V pátek by po dokončení Divišovy výpovědi mohlo dojít již na závěrečnou řeč obžaloby.
