Privatizace dolů
Svědectví: Českým politikům bylo jasné, komu prodávají MUS

Českým politikům, kteří prodávali v roce 1999 menšinový podíl akcií Mostecké uhelné společnosti (MUS) bylo jasné, že jej kupují čeští investoři, přestože o akcie usilovala společnost Appian nominálně reprezentující investory z USA. Médiím to řekl Belgičan Jacques de Groote, který Appian v ČR tehdy reprezentoval. Podle něj americký finančník Stephen Norris prodal svou respektovanou značku Appian skupině českých manažerů MUS, protože se dostal do finančních potíží. Ti mu prý zaplatili nejméně milion dolarů (tehdy asi 32 milionů korun).

Švýcarský soud loni v říjnu odsoudil bývalé manažery MUS Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause a Oldřicha Klimeckého k nepodmíněným trestům vězení za podvody a praní špinavých peněz. De Groote dostal za podvod podmíněný peněžitý trest.

Podle rozsudku se vláda při prodeji akcií MUS stala obětí podvodu. Ministři odhlasovali v červenci 1999 prodej státního podílu 46 procent akcií MUS proto, že se domnívali, že prodávají akcie americkým investorům ve skupině Appian a že tento investor předtím získal většinu v MUS legálně, uvedl rozsudek.

Důvěryhodnosti celé operaci podle nich dodával právě bývalý vysoký představitel Mezinárodního měnového fondu de Groote. Nicméně Appian jen kryl skupinu českých investorů, nevlastnil ani jednu akcii a většinu akcií skupina Investenergy vlastněná obžalovanými získala ilegálně, tvrdí soud.

Podle sedmaosmdesátiletého de Grootea ale česká vláda podvedena nebyla. Ministři prý také znali skutečné majitele. "Věděli to velmi dobře ... rozhodně se to vědělo," řekl De Groote.

"Chtěli prodat co nejrychleji, protože cena byla dobrá. Každý byl s cenou spokojen," řekl. Vláda tehdy prodala 46 procent MUS za 650 milionů korun, což podle kritiků bylo hluboko pod skutečnou cenou.

De Groote tvrdí, že tehdejší ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr při výslechu české policii loni v dubnu řekl, že se vědělo, že manažeři MUS již koupili většinový balík akcií a "že informace, že management MUS se snaží stát výlučným vlastníkem této společnosti, nebyla žádným tajemstvím". Grégr podle de Grootea také řekl, že neviděl žádný problém v tom, že by management získal kompletní balík akcií.

Po prodeji se de Groote prý často setkával s představiteli vlády a nikdo mu nedal najevo, že by měl výhrady k prodeji státního podílu v MUS. "Měli dost příležitostí říci, že jsou nespokojení, určitě by to řekli. Setkal jsem se s nimi několikrát za velmi přátelských okolností, o samotě, mluvilo se jen o budoucnosti," řekl s tím, že se po prodeji setkal mezi jinými s tehdejším ministrem financí Pavlem Mertlíkem a s Grégrem.

Stejně tak prý mluvil s tehdejším premiérem Milošem Zemanem. V dubnu 2002 se prý s ním sešel v Chicagu ještě s Koláčkem a Divišem. "Byl se vším mimořádně spokojený. Nemluvili o podmínkách prodeje, ale o budoucnosti. Koláček vysvětlil projekty pro důl," řekl de Groote. Koláček však prý vystupoval jako ředitel, ne spolumajitel MUS. "Byla to velmi přátelská konverzace," dodal o schůzce na okraj Zemanovy oficiální cesty po USA.

De Groote se ohradil, že by Appian byl od počátku jen skořápkou, protože firma existovala již několik let před transakcemi kolem MUS. Připustil ale, že řada firem s tímto jménem, které později založili skrytí majitelé MUS, jen prázdnými skořápkami byla.

Appian spoluvytvořil Norris, jeden ze dvou zakladatelů známé skupiny Carlyle. Provedl některé známé finanční transakce té doby, třeba rekapitalizaci City Bank a EuroDisney, byl dolarový miliardář a byl obklopen lidmi mimořádné reputace, řekl de Groote. "Jako poradce měl třeba bývalého amerického ministra zahraničí Lawrence Eagleburgera a poradcem skupiny byl občas i exprezident George Bush starší," řekl de Groote.

Norris byl mimořádně nadaný a současně mimořádně a nadměrně riskoval. Byl jednou z prvních obětí krachu dot.com, dodal.

O MUS se prý zajímal v době, kdy na tom byl finančně relativně dobře. První jednání byla v lednu 1998, ale když pak v květnu diskuse začala opravdu a já byl jmenován, abych vyjednával s delegací MUS, tak v té době bylo pro Norrise už problém získat kapitál v potřebném rozsahu, uvedl Belgičan.

Tehdy naši čeští partneři navrhli sepsat takzvanou příkazní smlouvu, která by prezentovala Appian jako vlastníka a kupce, ale bez toho, že by přispěl penězi, jen usnadnil řadu situací, uvedl. Je to typická smlouva tohoto druhu, kdy firma jedná jménem jiné firmy, aniž by odhalila identitu skutečného vlastníka, řekl de Groote.

Za podpis příkazní smlouvy dostal Norris podle něj milion dolarů. Po několika měsících prodal MUS i značku Appian a její kontakty, řekl de Groote. Neví však prý za kolik. Norris na tom byl opravdu špatně, musel prodat všechny své reality i Appian, dodal.

De Groote pak v ČR jako nominální šéf Appianu veřejně tvrdil, že akcie MUS chtějí koupit američtí investoři z Appianu, přestože věděl, že akcie skupují čeští manažeři společnosti. Prokurátorka Graziella de Falco Haldemannová ho při soudním líčení v Bellinzoně označila za profesionálního lháře.

"Nebyla to lež ..., byla to příkazní smlouva, kdy firma jedná jménem jiné firmy a neuvádí identitu vlastníků. Na příkazní smlouvě byla jména Čechů Marka Čmejly a Petra Krause," dodal. Nevěděl prý tehdy, kdo všechno se na celé transakci podílí. "To věděli jen mezi sebou. Koláček nebyl na smlouvě, byl ředitel," řekl de Groote.

Když majitelé MUS koupili značku Appian, tak založili řadu společností se jménem Appian v názvu. Podle de Grootea některé prý byly skořápky, některé ne. Já sám jsem plně nechápal, co která společnost dělá, řekl de Groote, který tehdy v ČR tvrdil, že zastupuje americké investory v MUS. "Mí čeští kolegové používali značku ke spoustě věcí ... Některé byly velmi reálné, jiné aktivity byly nominální, uvedl.