Renomovaný vídeňský ústav pro výzkum hospodářství WIFO nevidí žádné známky případného přívalu Čechů, Slováků nebo Maďarů na rakouský pracovní trh po 1. květnu, kdy padnou poslední překážky pro pohyb pracovních sil z "nových" členských zemí Evropské unie.
Pouze 0,4 procenta obyvatel těchto zemí si umí představit, že by odešlo za prací do Rakouska, z toho jen zlomek by to skutečně udělal. Vyplývá to z průzkumu, který WIFO uskutečnil na zakázku rakouského ministerstva sociálních věcí.
"Po 30. dubnu 2011 lze z těchto tří zemí očekávat příchod dodatečných asi 11 500 až 16 500 lidí na rakouský pracovní trh ročně. Většinou půjde o odborně kvalifikované pracovníky," cituje dnes agentura APA ze studie ústavu. Přicházet chtějí podle průzkumu jen na čas a se stoupající životní úrovní v jejich domovských zemích bude tento počet trvale klesat.
Již v současnosti, kdy občané uvedených zemí potřebují pro práci v Rakousku speciální povolení, jich do alpské republiky přichází ročně 9400. Připočte-li se vyšší z odhadovaných čísel po uvolnění od 1. května, bude to necelých 26 000 pracovníků ze tří států, vesměs se slušnou znalostí němčiny, uvádí studie. Jak jednoho z prominentních migrantů do Rakouska za prací jmenuje APA šéfa společnosti T-Mobile Austria Roberta Chvátala z Česka.
Z osob, které si práci v Rakousku dokážou představit, stojí 40 procent jen o sezonní zaměstnání. Týká se to zejména oborů jako stavebnictví, hoteliérství a gastronomie, případně zemědělství, vinařství a lesnictví.
Institut WIFO poukázal na to, že pokud už lidé z uvedených zemí chtějí pracovat v zahraničí, pak uvažují převážně o Německu, zatímco Rakousko je v pozadí. Platí to zejména pro oblasti severních a západních Čech, které s Německem přímo sousedí. V Česku, na Slovensku a v Maďarsku je jako místo pro práci podle studie oblíbená spíše Británie.
O práci v Rakousku stojí hlavně lidé z příhraničních oblastí. To by jim umožnilo za prací dojíždět jako takzvaní pendleři. "Celkem tak lze v Rakousku počítat typologicky spíše s pendlery než s přistěhovalci za prací," uvedl institut WIFO.
V přístupových dohodách osmi postkomunistických zemí do EU z roku 2003 si 15 dosavadních členů Evropské unie vymínilo právo omezit přístup na svůj pracovní trh maximálně na sedm let. Zatímco Británie, Irsko a Švédsko toto právo vůbec neuplatnily a svůj trh okamžitě v roce 2004 otevřely, přičemž další země tak učinily v mezidobí, Rakousko a Německo přechodnou dobu zcela vyčerpaly, převážně z vnitropolitických důvodů. Kromě Česka, Slovenska a Maďarska se omezení týkalo také pracovníků z Polska, Slovinska, Estonska, Lotyšska a Litvy.
