Firma VašeNároky.cz, která nabízí lidem vymáhání odškodného od pojišťoven, tvrdí, že pojišťovny pojistné plnění neoprávněně krátí. Pojišťovací ústavy naopak tvrdí, že tyto firmy jsou často podvodníci a lovci nehod.
Podle ředitele společnosti Vaše nároky.cz Romana Mikluše neustále přibývá případů, kdy pojišťovny svým klientům neoprávněně krátí pojistné plnění u povinného ručení. "Nedávno jsme řešili případ klienta, kterému při autonehodě na vozidle vznikla škoda, jejíž oprava ho v neznačkovém servisu vyšla na 102 000 korun," říká Mikluš.
Klient pojišťovně škůdce pojistnou událost oznámil a doložil všechny potřebné podklady. Pojišťovna stanovila výši pojistného plnění na částku 67 333, přičemž podle Mikluše argumentovala tím, že rozsah poškození vozidla odpovídá finančně totální škodě a náklad na opravu výrazně převýšil obvyklou cenu vozidla. "S tím však poškozený nesouhlasil a obrátil se na nás. Pojišťovna nakonec přistoupila na dorovnání požadované částky, aniž bychom na ni museli podat žalobu," říká Roman Mikluš.
Lovci nehod
Mikluš tvrdí, že zatímco v sousedním Německu pojišťovny vyplatí na pojistném z povinného ručení až 98 procent, české pojišťovny vydají jen něco málo přes polovinu. S tím ale nesouhlasí pojišťovny. "Prohlášení společností, včetně nesmyslů o vyplacení škody z povinného ručení v Německu a u nás, je jejich marketingovým nástrojem," uvádí Václav Bálek z pojišťovny Allianz.
Také Kooperativa údaje o výplatě škod v Česku popírá. "Tvrzení vychází buď ze zásadní neznalosti problematiky pojištění, anebo, což je závažnější, z úmyslného šíření zkreslených informací za účelem vlastního prospěchu," říká mluvčí Kooperativy Milan Káňa. Podle zástupců pojišťoven se často jedná o tzv. "lovce nehod", kteří aktivně vyhledávají účastníky dopravních nehod, aby je zastupovali.
U společnost VašeNároky.cz se provize se pohybuje v relaci pět až pětadvacet procent z vymožené částky.
"Zisk těchto společností je tvořen nadhodnocováním cen jak oprav, tak nájmů náhradních vozidel," argumentuje Káňa. Podle něho opravu často deklarují v určité kvalitě (například použití originálních náhradních dílů a jejich výměny), ve skutečnosti jsou však poškozené díly buď opraveny a pouze přelakovány, nebo jsou vyměněny za tzv. alternativní díly (díly distribuované především prodejci mimo dealerskou síť konkrétní značky), jejichž cena bývá zlomkem ceny deklarovaného originálního dílu.
Podle Miluše se však vymlouvají pojišťovny, a vyplácejí záměrně méně odškodného. "Nejčastěji pojišťovny argumentují tím, že by se poškozený proplacením plných nákladů na nové díly obohatil, protože bourané díly byly starší, a tudíž méně hodnotné. Operují při tom s pojmy jako amortizace a odkazují na paragrafy, které jsou pro laika naprosto nesrozumitelné," tvrdí Mikluš.
Podle něho musí poškozený trvat na svém. "Soudy naštěstí tyto argumenty neuznávají a ve většině případů dávají poškozeným řidičům za pravdu," tvrdí Miluš. Pojišťovny jsou si toho podle něho dobře vědomy. Pokud si poškozený stojí za svým a své právo nárokuje prostřednictvím právního zástupce nebo specializované společnosti, jsou často ochotné přistoupit i na mimosoudní vyrovnání.
Pojišťovny nicméně tvrdí, že postupují v souladu se zákonem. "Při výpočtu skutečné škody pojišťovny zohledňují obvyklý způsob opravy podle stáří vozidla, proběhu km a způsobu servisování a opravování vozidla před vznikem pojistné události," říká Bálek. Podle něho amortizaci (opotřebení, pozn. red.) zpravidla odečítají pouze u dílů podléhajících rychlejšímu opotřebení (např. pneumatiky, akumulátory, výfukové potrubí apod.).
