Úskalí zaměstnavatelů
Proč vás nezaměstnám

Mohl bych zaměstnat dvanáct lidí za 760 eur čistého, ale neudělám to. Řeknu vám proč. Mohli byste pracovat v pěkné kanceláři mé firmy, která působí v sektoru služeb. Žádný telemarketing ani nic podobně pochybného. Dělali byste seriózní, náročnou práci, osm hodin denně, víkendy volné...

Byl by to standardní zaměstnanecký poměr, platil bych za vás daně i pojištění. Takovou práci bych mohl dát zhruba tuctu lidí, ale nedám. Vysvětlení následuje.

Nikdy bych totiž nezaměstnal ženu

Důvod je velmi prostý - ženy rodí děti. Dle současné legislativy nemám právo se uchazečky zeptat, zda má v úmyslu otěhotnět. A i kdybych ho měl a ona mi odpověděla, mohla by buď zalhat, nebo odpovědět po pravdě, ale pak si to rozmyslet.

Nechápejte mě špatně. Proti rození dětí vůbec nic nemám. Touto metodou jsem ostatně přišel na svět jak já, tak můj potomek. Ženu bych však nezaměstnal, protože kdyby otěhotněla, odešla by na tříletou rodičovskou a já bych ji nemohl propustit. A kdyby chtěla dvě děti, musel bych jí dát dovolenou na šest let.

Její práci by samozřejmě musel někdo zastat, takže bych musel najmout náhradu. A propustit bych ji nemohl nejen během rodičovské, ale ani po návratu do práce. Takže bych se musel zbavit osoby, která za ni celou tu dobu zaskakovala. Navíc bych své zaměstnankyni, která se po rodičovské vrátila do práce, musel dle zákona zvýšit mzdu na odpovídající úroveň a uznat jí všechny dovolené, které během mateřské nasbírala. Po návratu do práce by si tedy mohla rovnou vybrat až čtyři měsíce plně placené dovolené.

A nezaměstnal bych ani lidi starší 50 let

Ne snad že bych měl něco proti zkušeným profesionálům. Nezaměstnal bych je, protože by se brzy ocitli v takzvaném chráněném věku. A pak bych měl svázané ruce, podobně jako u žen. Lidi v chráněném věku nelze propustit, takže bych jim musel vyplácet plnou mzdu a hradit všechny související náklady, i kdyby nepracovali dobře nebo alespoň v přijatelných mezích. Chráněného zaměstnance bych tedy propustit nemohl, jenže někdo by jeho práci odvést musel. Takže bych musel vzít někoho dalšího. Aby bylo jasno - já nemám nic proti tomu, že stát některé lidi chrání. Jen pak po mně nikdo nemůže chtít, abych je zaměstnal.

Práci bych dal pouze mužům ve věku mezi 25 a 50 lety

I s nimi se pojí jistá rizika. Například bych je nemohl propustit, kdybych to z nějakého důvodu potřeboval (nedostatek financí, nespokojenost s jejich výkonem). Riskoval bych, že se obrátí na soud a že s vysokou pravděpodobností uspějí. To je však riziko, které bych byl ochoten podstoupit.

To jsou skutečné údaje, které mi vygenerovala mzdová kalkulačka www.nettober.com. Jak vidíte, vaše čistá mzda 760 eur by stála mou společnost celkem 1572 eur. Tuhle téměř dvojnásobnou přirážku bych mohl snížit jedině tak, že bych vám vyplácel nižší mzdu. Za míň peněz bych vás ale nevzal, protože za míň než 760 eur se podle mého nedá slušně žít. Propadli byste depresím, zničili si život a nakonec i mou společnost a mě samotného. Takže za méně než 760 eur nehodlám nikoho zaměstnávat.

Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci se serverem finmag.cz, si můžete přečíst ZDE.