Evropské křeče
Ekonomická abeceda aneb Kdo může za krizi?

…španělská polední siesta, řecká lenost, euro, trh, vláda, Berlusconi, EU, levice, pravice, hloupí lidé, chytří lidé, malé utrácení, velké utrácení, malé zadlužování, příliš velké zadlužování, ekonomové, bankéři, politici, podnikatelé, spekulanti, Wall Street, Fed, kapitalismus, socialismus – a co nám ještě zbývá? Svíčková!?

A o jaké krizi mluvíme? Není to už jedno? Většina komentátorů dnes ani neví, ke které krizi se vlastně vyjadřují. Máme prý krizi důvěry, krizi kapitalismu, krizi společenskou, krizi demografickou, krizi menšin, krizi tržního uspořádání nebo krizi vlády a jejího hospodaření (dluhovou krizi). Prochází takovými krizemi lidstvo odnepaměti, nebo se snad děje něco, co jsme v dějinách nezažili?

Ano, dnešní dluhová krize je něco nového, rozměry i příčinami. Především je to proto, že v dnešní době peníze nejsou kryty ničím jiným než důvěrou. I proto také mají politici ještě šanci řešit situaci jinak než brutálním šetřením nebo válkou (což v nejmenším není obhajoba nekrytých peněz!). Není-li žádný převoditelný standard, jakým byl například standard zlatý, mají peníze tendenci se šířit bez přirozené regulace – a způsobovat katastrofy, jaké bez přirozené regulace napáchali dovezení králíci v Austrálii.

Levné peníze

Oběma krizím, které můžeme ještě posuzovat z vlastní zkušenosti, tedy světové hospodářské krizi ve třicátých letech minulého století a krizi z roku 2008, předcházely éry levných peněz (easy money episode). V letech po útoku na Dvojčata, tedy od roku 2001, snižoval Fed úrokovou míru, aby zabránil poklesu důvěry především v americký trh. V dubnu 2001 byla diskontní sazba Fedu na 4 procentech, v září na 2,5 procenta a v listopadu dalšího roku na 0,75 procenta. V následujících letech začal Fed pozvolně navracet diskontní sazbu na původní hodnoty. V červu 2006 byla diskontní sazba na 6,25 procenta. Teprve tehdy se začalo ukazovat, že peníze byly příliš levné.

Bez zlatého standardu a s nízkými úrokovými mírami mají lidé tendenci riskovat, nebojí se budoucnosti – nespoří, investují. Jinak řečeno nereálná, centrálními bankami uměle stanovená cena peněz způsobuje, že tržní subjekty se – na základě takto pokřivených vstupů – rozhodují chybně. K lidem se dostávají špatné signály, které nereflektují realitu. Ztrácí se koordinace mezi časem a úrokem. Jak by řekl F. A. Hayek: "Čím víc plánuje stát, tím těžší je plánovat pro jednotlivce." V ekonomice se hromadí špatná rozhodnutí, hromadí se tzv. toxická aktiva (ať už je to konkrétně cokoli). A to je ten zásadní impuls, který roztáčí kola veškerého dalšího dění. Nabalují se další vládní intervence, ale také chyby tržních subjektů, v důsledku deformovaného obrazu ekonomiky. Běžně pak mluvíme o bublině, případně o bublinách. Příčinou je však selhání vlády."

Vše je příliš složité

Svádět dnešní problémy na přílišnou složitost finančních derivátů je pouhé odvádění pozornosti. O složitosti derivátů a případných rizicích se vědělo, jeden z tvůrců těchto derivátů David X. Li před nimi i varoval. Vlastnící derivátů by však pod sebe nikdy nenabrali tolik toxických aktiv, kdyby v ekonomice nekolovaly levné peníze a ty nezpůsobily vznik těchto aktiv. Nebýt pokřivení informací, které by měl vysílat trh, tržní subjekty by se v takové míře nerozhodovaly špatně. Když k tomu přidáme podporu sice soukromých ale státem v podstatě ovládaných a podporovaných Freddie Mac a Fannie Mae, které byly garantem subprime hypoték, máme z toho státem připravený výbušný koktejl.

Tyto dvě společnosti takzvaně "sekuritizovaly" (zabezpečovaly) jisté hypotéky, které přimíchaly do "balíčků" s příslušným ratingem, který vycházel z jistého snížení rizika při jistých hodnotách. Mluvím teď mlhavě a to proto, že celá záležitost byla mlhavá (a pro detailní vysvětlení není ani prostor). Spoléhalo se na růst jedné klíčové hodnoty. Růst cen nemovitostí. Jakmile se tento růst zastavil, nastaly potíže – ale ten příběh už zřejmě znáte. Jakmile přestaly růst ceny nemovitostí, ba začaly klesat, ukázalo se, že sekuritizace byl vlastně spíše způsob, jak vydělat velké peníze na nízko hodnocených produktech tím, že je zakryjete a budete doufat, že bude vše jen růst. Jenže spread (rozsah) rizika byl příliš velký a znamenal nakonec smrt Wall Streetu, řízený pád banky Lehman Brothers a následující hospodářský pokles. Ten se nakonec ukázal i v bilancích jednotlivých států, které byly trhy dotlačeny k odhalení svých na kost ohlodaných rozpočtů. Opět nutno podotknout, že toto se dělo jako důsledek levných peněz. Časová posloupnost a návaznosti jsou tu zřejmé a nebyl zatím předložen argument, který by je vyvrátil a přitom nevyvracel sám sebe.

Nad zákony jsou jiné zákony

Ve světě zkrátka existují jisté zákony, které se prosazují bez ohledu na to, co je psáno v zákoně a co si usmyslí "všemohoucí" člověk. Levné peníze jsou vždy úrodnou půdou pro špatné investice a rozhodnutí. Lidé v jisté míře špatné investice a špatná rozhodnutí činí vždy, pokud však mají špatné informace o cenách a penězích, rozhodují se a investují mnohem hůře, tak to je a bude. Je vinou pilota, že havaroval při přistání, když mu výškoměr hlásil o sto metrů větší výšku? Nebo je to vinou výškoměru? Je vinou investora, že se špatně rozhodl, když mu úroková míra a ceny ovlivněné státem ukazovaly jiné hodnoty než reálné tržní?

Autorem článku, který vznikl ve spolupráci s Finmagem, je Adam Ábelovský