Krize zabíjí
Krize zabije tisíce dětí, hlavně děvčat

Bude práce, nebude práce? Tak se táží tisíce Čechů tváří tvář nepolevující hospodářské krizi. V subsaharské Africe je příslušné tázání nesrovnale závažnější. Budou žít, nebudou žít? Řeč je zejména o nemluvňatech, dětech do jednoho roku. Finanční krize (a její dalekosáhlé dopady) jich letos zabije až 50 tisíc. V nové studii vydané pod hlavičkou Světové banky tak praví ekonomové Jed Friedman a Norbert Schady.

Pro ty, kteří v poměrně dobrých časech tak tak přežívají, může být sebemenší pokles růstu ekonomiky osudový. To je právě případ subsaharské Afriky a tamních obyvatel. Friedman a Schady odhadují, že pokles hrubého domácího produktu o jeden procentní bod ústí v zemích této části světa v růst počtu skonavších dětí do jednoho roku, a to o 0,34 až 0,62 na každých 1000 ratolestí. Drtivou většinu těchto dodatečně zemřelých - v absolutních počtech 28 tisíc až 50 tisíc nemluvňat - přitom budou tvořit děvčátka. Pohyby v jejich mírách úmrtnosti jsou citlivější na změny hospodářské výkonnosti nejspíše proto, že zoufalí rodiče upřednostňují životy synů před životy dcer. Muž je prostě ekonomicky více perspektivní.

Ano, svět je nespravedlivý, a to téměř absolutně: za krizi nejdráže zaplatí ti, co ještě ani nebyli na světě, když před dvěma lety propukla.

Ukazuje se ale ještě něco jiného. Ti mudrcové Západu, kteří se káravě podivují nad posedlostí ekonomickým růstem, kteří hlásají, že po sedmi tučných letech přicházívá sedm let hubených, kteří doporučují zastavit se, spočinout, nepádit tak střemhlavě za ziskem, nechť zpozorní. Jak je vidět, dobrá kondice vyspělého světa - vyjadřovaná mírou růstu - je v provázaném světě dneška předpokladem pro udržení alespoň jakés takés úrovně chudších zemí. Je i předpokladem proto, aby neumírali tisíce malých dětí. V Africe se totiž, bohužel, nehraje na léta tučná a hubená, nýbrž na léta hubená a žádná. Růst potřebujeme - ještě mnohem více náš růst potřebují jiní.