Margarín je samý svinstvo, chce to máslo

"Margarín, nad takovým blafem jsme se ofrňovali i za války," vzpomínal vždy děd autora textu, když zhlédl nějakou tu reklamu - a nebylo jich v devadesátých letech málo - o "snadné roztíratelnosti". Navzdory televizní masáži zůstával věrný tradičnímu, prý nezdravému a poněkud nepraktickému máslu.

"Kdyby ženský tušily, co za svinstva se dává do parfémů, kdyby lidi věděli, co se všechno cpe do těch margarínů, nikdy by to nekupovali," zaslechl loni autor textu jednu vysokou "šarži" českého chemického průmyslu.

"Šarže" i děd mu na mysli vytanuli opět nyní, když spatřil nová čísla amerického Úřadu statistiky práce (viz graf). Nezdravé potraviny v porovnání se vším ostatním v ekonomice od roku 1978 výrazně zlevnily - limonády o třetinu, pivo o patnáct procent -, zatímco zdravé potraviny podražily. Zelenina je (relativně) dražší o 41 procent, ovoce dokonce o 46 procent. Například takové pomeranče zdražily - v porovnání se vším ostatním v americké ekonomice - o více než sto procent. Zatímco tedy v roce 1978 stál pytel pomerančů stejně jako velká láhev limonády, dnes za stejný pytel zaplatíte sumu, za níž lze pořídit hned tři lahve.

Při takovém vývoji relativních cen se nelze divit epidemii obezity, která se šíří nejen Spojenými státy, leč i dalšími hospodářsky vyspělými zeměmi, a již v USA zamýšlí část zákonodárců kurýrovat zavedením daně ze slazených nápojů (její možná podoba je v této době diskutována v americkém Kongresu; co na to říká Gary Becker...).

Jakákoliv cena, vědí ekonomové, je utvářena vzájemným působením nabídky a poptávky. Dále už se však rozcházejí: ti na jednom ideologickém pólu - vzývatelé Miltona Friedmana - věří v naprostou autonomii jednotlivce při jeho spotřebitelské volbě (nabídka se přizpůsobuje poptávce), druzí - milovníci Johna Kennetha Galbraitha - zase v to, že jsou to firmy, které reklamní masáží a dalšími triky dostávají spotřebitele tam, kam potřebují (poptávka se přizpůsobuje nabídce).

Slova chemické "šarže" hovoří spíše pro druhou možnost. Pak lze ovšem americká čísla vysvětlit tak, že firmy vyvíjejí čím dál tím efektivnější umělé příměsi ("svinstva") a způsoby výroby potravin, přičemž efektivnost spočívá v dosažení levnější výroby při současném udržení zdání kvality (jež bývá pro jistotu podpírána reklamou); takto zefektivňovat lze snáze limonády a margaríny než zeleninu a pomeranče.

Ovšem: nelže ta "šarže"?

Foto: Robert Sedmík