Danajský dar
Státní podpora novým firmám: dá jim víc blbých absolventů

Vzít si úvěr je od června pro nové firmy snazší: stát se za ně zaručí. Nakonec na tom ale vydělají hlavně banky. A největší problémy, které čekají na české podnikatele, vláda tlačí před sebou.

Červen konečně přinesl odpovědi na otázky, které celé zemi vrtaly hlavou. Postoupí čeští fotbalisté na olympiádu? Nepostoupí. Vrátí se Jarda Jágr do Pittsburghu? Nevrátí. Máme pravicovou vládu? Nemáme.

Nečasův kabinet se odkopal během několika dní. Nejdřív ministra zdravotnictví napadlo, že když má státní Všeobecná zdravotní pojišťovna problém s hospodařením, prostě si vytáhne dvě miliardy z pojišťoven soukromých – a bude. Vlastnit rodinný pivovar, třesu se teď strachy, že lidem přestane chutnat státní Budvar.

Pak přišla novela stavebního zákona, dík které může vyrůst na místě vašeho domu dálnice ještě dřív, než se dozvíte, za kolik stát pozemek odkoupí. Vždyť přece řeči se vedou a beton teče, tak proč se zdržovat nějakou ochranou proti bezpráví.

A nakonec, ve své už několikáté inkarnaci, přišly státní záruky na úvěry pro začínající podnikatele. "Rozjet podnikání je ode dneška snazší," chvástá se web ministerstva průmyslu a obchodu. Měl by spíš po pravdě uvést: "Pošleme další peníze z vašich daní bankám."

Zaručíme se... že banka nebude tratná
Program nazvaný Záruka funguje jednoduše a na první pohled vypadá hezky. Stát svou garancí pomůže ke zvýhodněným bankovním úvěrům firmám, které fungují méně než tři roky a mají do deseti zaměstnanců. Ty pak z výhodné půjčky můžou "pořídit investice a zásoby" a s trochou štěstí se pořádně rozjet.

Kriticky myslícímu čtenáři už by se měl ale spustit kydoalarm:

Aby stát mohl podpořit začínající firmy, musí nejdřív zdanit společnosti, které už úspěšně fungují, a jejich zaměstnance. Sebere tak prostředky těm, kteří vědí, jak proměnit lejno ve zlato nebo aspoň surovou gumu v součástky pro škodovku, a rozdá je lidem, co zatím nevědí vůbec nic. Bohatství společnosti nenarůstá, v nejlepším případě zůstává konstantní. Lidé z ministerstva průmyslu a obchodu tak připomínají Čapkovu Dášeňku, pokoušející se zvednout sebe samu v košíku, ve kterém sedí.

Od podpory riskantních podniků tu není stát, ale soukromí investoři, dynamické investiční fondy a další instituce, které si případný neúspěch samy vyžerou. To taky znamená, že se mnohem víc starají o to, aby začínající podnikatel utrácel moudře. Bance je to jedno, svoje dostane vždycky.

Program Záruka je výhodný především právě pro banky – ty budou moci rozdávat rizikové úvěry, velký díl rizika za ně však ponesou daňoví poplatníci.

Kilogramy lejster a blbí absolventi. Český recept na úspěch
Nešikovné formy přímé podpory nejsou pro začínajícího českého podnikatele jedinou čerstvou jobovkou. Stáhněte si Zprávu o placení daní v roce 2011, kterou připravila konzultační společnost PwC, a migne vás. Podle jejich propočtů vezme účtárně typické české firmy vyplňování formulářů pro firemní daň, daň z příjmu a sociální a zdravotní pojištění 557 hodin, tedy neuvěřitelných 70 dnů. To v tom ještě není DPH, silniční daň a další radosti.

V Irsku lze přitom daně a pojištění odvést během 76 hodin, ve Švédsku a Dánsku za 122 a 135. Sousední Slováci potřebují na papírování polovinu času co Češi. Z celé Evropské unie jsou na tom hůř než čeští podnikatelé jen ti bulharští. Co na to reformní vláda? Jednotné inkasní místo, které by šetřilo čas a peníze všem firmám bez rozdílu stáří a velikosti, zůstává pátým rokem jen na papíře. Zatím se asi nevymyslelo, jak na tom můžou vydělat banky.

Další výbornou zprávou posledního týdne je, že české školství bude možná v příštích třech letech muset ušetřit 33 miliard korun. To v případě, že se tři vládní strany nedohodnou na vyšších úsporách v jiných odvětvích. Sloučit během krize některé ústavy a katedry nebo zarazit stavbu tělocvičen – budiž. Třiatřicet miliard se ale jednoznačně projeví odchodem těch pedagogů, kteří se můžou uživit kdekoliv jinde, a demotivací těch zbylých. Firmy se tak můžou těšit na absolventy, kteří budou mít ještě větší problémy než doteď s cizími jazyky, se samostatným uvažováním nebo vůbec jen s tím něco napsat.

Tyhle dvě přímky se zákonitě jednou protnou v bodu, kdy budou Češi tak blbí, že přestanou stačit na vlastní daňové formuláře. Národní hospodářství se zhroutí, za svistu vlaštovek složených z formulářů finančního úřadu. Snad se aspoň potom dočkáme nějakých smysl dávajících reforem.

Autorem článku, který vznikl ve spolupráci s Finmagem, je Michal Kašpárek.