Zakládat hedgeový fond v roce 2010 nemusí na první pohled vypadat jako ten nejlepší nápad; sázet na sport také ne. Čtyřicetiletý hedgeový mág Tony Woodhams (40) má jiný názor a vydělává miliony.
Londýnský finančník Tony Woodhams jistě nebyl prvním člověkem, jenž rozpoznal jeden z paradoxů amerických zákonů, který stanoví hranici mezi finančnictvím a hazardem. Investovat na finančních trzích přes internet či jinak je zcela v pořádku; naproti tomu sázet na výsledky sportovních utkání je s výjimkou tří států (Delaware, Nevada, Oregon) zapovězeno a proti sázení on-line fungují dokonce tři na sobě nezávislé zákony.
To vše přesto, že činnost takového day tradera (označení pro lidi, kteří se věnují silně spekulativním, velmi krátkodobým obchodům na finančních trzích; všechny své pozice obvykle otevírají a zavírají během jediného dne) se od běžného sázkaře-gamblera liší jen pramálo.
Posílí dolar za hodinu proti jenu? Porazí New York Rangers v lize Ďábly z New Jersey? Odpověď je v obou případech zhruba stejně nejasná, přesto jednou štěstí pokoušet smíte, podruhé nikoli.
Woodhams si řekl, že to tak nenechá. Čtyřicetiletý Londýňan, jenž začal obchodovat s finančními deriváty v roce 1990 a již před devíti lety založil úspěšný hedgeový fond Centaur Group, přišel letos s logickou myšlenkou: v době po finanční krizi, která finančním trhům neudělala nijak dobré jméno, se začal věnovat sázení na sport ve velkém.
V dubnu letošního roku za tím účelem založil fond Galileo Managed Sports Fund, jenž denně sází na stovky sportovních utkání, a nic nedá na to, že tradiční finančníci se na to dívají skrz prsty. "Já nejsem gambler," řekl na začátku července časopisu Bloomberg Businessweek. "To, co jste viděli na Wall Streetu v posledních letech, to byl hazard. My se chováme jako každý normální hedgeový fond: rozkládáme riziko a sázíme jen tam, kde realisticky předpokládáme, že máme výhodu."
Galileo se chová jako každý zkušený sázkař: sází tam, kde cítí zkreslení trhu v závislosti na emocích. Fanoušek průměrného tenisty nebo fotbalového klubu je ochoten vsadit na vítězství i tam, kde by to objektivnějšího pozorovatele nenapadlo; jinými slovy, bude-li sázková kancelář na pražské Letné, dostane na vítězství Sparty v utkání s Manchesterem United podstatně více sázek než kdekoli jinde.
Na takovém zkreslení vydělává Galileo. Nejlepším příkladem je tradičně absurdní optimismus anglických fotbalových příznivců před mezinárodními soutěžemi; před nedávno skončeným mistrovstvím světa měli podle Britů největší šanci na titul Brazilci a právě Angličané. V takovou chvíli přichází Woodhams a jeho lidé a vsadí proti.
Podrobná čísla Galileo dosud neuvádí, ale Woodhams řekl BBC, že za prvních devatenáct dnů světového fotbalového šampionátu jeho fond ztloustl o plných deset procent. (Mechanicky přepočteno na roční výnos by to dávalo pohádkové číslo téměř dvou set procent.)
Problém je samozřejmě v tom, jak spolehlivě odhalit takto zkreslenou příležitost. Woodhams zaměstnává skromný tým pěti obchodníků a čtyř analytiků, kteří se věnují tenisu, fotbalu, golfu, kriketu a ragby. Nezabývají se ovšem tím, jestli si záložník Barcelony natáhl sval nebo zda Rogera Federera přestal poslouchat první servis. Nejsou to sportovní znalci-insideři, kteří by měli k dispozici lepší informace než konkurence, nýbrž finančníci; své tipy odvozují pomocí počítačových modelů ze statistik a dostupného zpravodajství.
Matematika v sázkách
Woodhamsovi lidé obchodují přes největší sázkovou burzu Betfair (sama kursy nevypisuje, nýbrž pouze poskytuje platformu pro individuální sázkaře, kteří sázejí proti sobě; burza si z výher strhává provizi obvykle ve výši pěti procent). Kursy se mění v závislosti podle vývoje utkání. Tam, kde má běžný sázkař sklon panikařit, když jeho Chelsea v poločase prohrává, mají lidé z Galilea přesně stanoveno, kdy pozici uzavřít a shrábnout tak zisk či omezit ztrátu.
"Neumím si představit lepší práci než koukat na fotbal a brát za to peníze," říká jeden z Woodhamsových obchodníků. Myšlenka propojit světy sportovních sázek a velkých financí není nová. Již v roce 2004 přišel s nápadem založit fond specializovaný na sázení na americký basketbal jistý Mark Cuban, majitel klubu NBA Dallas Mavericks. Narazil však na již zmíněné americké zákony a na obavu z ovlivňování zápasů.
Stejná překážka stojí před Woodhamsem, jenž v současné době na americký trh prakticky nemůže. Jeho deklarovaným cílem je získat pro Galileo od individuálních investorů padesát milionů dolarů s tím, že minimální vklad je sto tisíc. Fond má dvacet zakládajících investorů, ale žádný z nich nežije v USA.
Woodhams nicméně věří, že by jedním z dopadů finanční krize mohlo být právě uvolnění příslušné legislativy. "Amerika je země sázek a je to jen otázka času," říká optimisticky. Má pravdu? Nevíme, ale můžete si na to vsadit (alespoň v Evropě).
