Eurozóna by měla navýšit společný rozpočet, aby si zvýšila schopnost odolávat ekonomickým šokům a aby byla s to pomáhat nejvíce postiženým členským zemím. Radí jí to experti Mezinárodního měnového fondu. Sdílení rizika mezi členskými zeměmi eurozóny by podle MMF pomohlo v měnové unii vyrovnávat slabá místa, která přispěla ke vzniku její dluhové krize.
Právě dluhová krize ukázala, že problémy jedné země, například vysoké zadlužení Řecka, mohou rychle podkopat důvěru v celou eurozónu a ohrozit její finanční systém a ekonomiku, tvrdí experti.
Společný rozpočet nebo fond s daňovými příjmy by mohl například financovat projekty v infrastruktuře a veřejné služby. Představoval by tak automatickou bezpečnostní síť pro země zasažené hospodářským poklesem a "mírnil by sociální a ekonomické dopady krize".
"Takový fond by neustále získával příjmy od členů eurozóny a poskytoval by zemím peníze v době, kdy se budou potýkat s negativními šoky," píše MMF ve své zprávě.
Podle teorií ekonomické integrace není současná eurozóna optimální měnovou oblastí - jednotlivé země či regiony nemají sladěné hospodářské cykly. Každé proto vyhovuje jiné nastavení měnové politiky, jenže toho se přijetím společné měny vzdaly. Dá se to kompenzovat například pohybem pracovních sil, nicméně Evropané moc v zahraničí pracovat nechtějí; nebo právě dotacemi ze společného rozpočtu.
Návrhy MMF by jistě čelily velkým politickým a právním překážkám. Mohly by totiž oslabit národní suverenitu členských zemí eurozóny přesunem většího objemu peněz i pravomocí na společné instituce. Silné ekonomiky, jako je například Německo, takové návrhy asi odmítnou, a to kvůli obavám z trvalého financování hospodářsky slabších zemí.
Experti fondu nicméně argumentují, že by sdílený rozpočet pro budoucí krize nebyl nutně hrazen jen bohatými a úspěšnými státy. "Sdílení rizika znamená, že země, jež jsou v daný čas v lepších cyklických podmínkách, podporují ty na druhém konci spektra; neznamená to, že daná země je pokaždé na dávajícím, nebo přijímajícím konci."
MMF už dlouho apeluje na členy eurozóny, aby takto sdílely něco ze svých rozpočtů - nynější návrhy jsou ovšem konkrétnější. Fond vypočítává, že by stačilo kolem 1,5 až 2,5 procenta HDP, aby eurozóna disponovala stejným "chráničem", jaký poskytuje Berlín německým spolkovým zemím.
Eurozóna byla od začátku nynější dluhové krize v roce 2010 nucena poskytnout za přispění měnového fondu finanční pomoc pěti členským zemím. Nyní pracuje na vytvoření bankovní unie, která zahrnuje mimo jiné vytvoření jednotného bankovního dozoru či záchranného mechanismu pro banky v nesnázích.
Celá Evropská unie již společným rozpočtem disponuje. Výdaje tohoto rozpočtu se však soustředí zejména na dlouhodobé projekty a možnosti jeho využití jako nástroje pro odvracení a zmírňování ekonomických šoků jsou velmi omezené.
