Norská koruna, švýcarský frank a brazilský real jsou nyní vůči americkému dolaru patrně nejvíce nadhodnocené měny. Ukazuje to index Big Mac, který sestavuje časopis The Economist a který zábavnou formou analyzuje směnné kurzy vybraných zemí. Jako nejvíce podhodnocené pak vycházejí měny Indie a Jihoafrické republiky.
Index Big Mac porovnává ceny stejnojmenných sendvičů, které prodává americký řetězec restaurací s rychlým občerstvením McDonald's. Ten se snaží sendvič s plátky hovězího masa dělat ve všech zemích stejně, k výjimkám patří například Indie, kde se hovězí maso nejí a v sendvičích je nahrazeno masem kuřecím.
Srovnání se řídí teorií parity kupní síly. Podle ní by se měly ceny a směnné kurzy během let samy upravit. Pak by stál Big Mac po přepočtu tržním kurzem stejně v USA jako třeba v České republice.
Index Big Mac zjišťuje, že například kanadský dolar je proti americkému asi o 24 procent nadhodnocen. Zatímco v USA se Big Mac prodává v průměru za 4,37 USD, v Kanadě je to po přepočtu aktuálním kurzem 5,39 USD. Na druhou stranu od amerických hranic, tedy v Mexiku, Big Mac v průměru stojí 2,90 USD. Mexické peso tak vychází jako podhodnocené o 33 procent.
V České republice má Big Mac doporučenou maloobchodní cenu 70 korun. Jestliže se v USA tento sendvič prodává v průměru za 4,37 USD, pak by v České republice musela jeho cena po přepočtu aktuálním kurzem České národní banky činit zhruba 82 Kč. Jinými slovy cena 70 korun po přepočtu vychází na 3,71 USD. Česká koruna je tedy vůči dolaru zhruba o 15 procent podhodnocena a dolar by měl stát jen asi 16 Kč.
Kritici této "burgernomie", tedy zábavné ekonomie, která se opírá o ceny hamburgerů, si však cenové rozdíly vysvětlují po svém. Podle nich je logické, že v chudších zemích je Big Mac levnější než v bohatých, protože v chudých zemích jsou celkově nižší náklady a hlavně levnější pracovní síla. Index Big Mac ale ukazuje, že to tak vždy neplatí.
Například čínský jüan se k rovnovážné ceně ani nepřibližuje, i když Čína postupně bohatne. Analytici to přičítají manipulaci, které se podle nich dopouští tamní centrální banka, aby podpořila vývoz. The Economist také upozorňuje na fenomén měnové války, o němž se v roce 2010 poprvé zmínil brazilský ministr financí Guido Mantega a který vedl k tomu, že Brazílie se začala proti dalšímu růstu kurzu své měny bránit.
Na riziko měnových válek nedávno upozornil i šéf německé centrální banky Jens Weidmann. Řekl, že snaha centrálních bank za každou cenu podpořit hospodářský růst by mohla vést k tomu, že se budou směnné kurzy čím dál víc politizovat. Respektovaný šéf obřího investičního fondu PIMCO Bill Gross se zase domnívá, že svět vstupuje do spirály konkurenční devalvace měn, což mu připomíná období po velké hospodářské krizi ve 30. letech minulého století.
