Na střeše Evropy: Údolí Aosta aneb píď italských Alp

Střecha Evropy má trochu nesmyslný název: Údolí Aosta. Pravda, údolí tam mají, ale mezi horami Mont Blankem a Monte Rosou, mezi Cervinem a Gran Paradisem, což jsou všechno skalní štíty vysoké přes čtyři kilometry. Tahle píď italských Alp na hranici s Francií a Švýcarskem má vůbec spoustu zvláštností.

Nejmenší z dvacítky italských regionů nad průmyslovým trojúhelníkem Turín-Miláno-Janov je oblíbeným výletním místem boháčů z Piemonte a Lombardie nazývaným Alpská riviéra. Břidlicové střechy horských stavení se tu hroutí sešlostí věkem vedle hotelů z kovu a kouřového skla se saunami a bazény.

Černé stračeny hopsají po strmých alpských loukách jako kamzíci nad nejmodernějším evropským kasinem v Grand Hotelu Billia ve Svatém Vincentu, kde elegáni v tmavých oblecích roztáčejí s kamennými tvářemi mafiánů v ruletě miliony, a to nejen v přepočtu na české koruny. Barové tanečnice vyhazují nohy k mrakům táhnoucím doslova nad hlavou a striptérky odhazují svršky do nocí plných šumění vodopádů. Italové ze zbytku Apeninského poloostrova si do Svatého Vincenta také jezdí léčit choroby žaludku a trávicího ústrojí zdejší minerální vodou. 

Svérázné zápasy dobytka

Hlavní město Aosta založené Římany čtvrt století před Kristem je plné zřícenin někdejších výstavních antických staveb, z nichž některé jsou zpřístupněné turistům. Největší a nejznámější je kamenné římské divadlo s přilehlým amfiteátrem pro čtyři tisíce diváků, které bylo po dlouhých letech rekonstrukce otevřeno veřejnosti letošního 23. srpna. V Aostě se každý rok v říjnu konají svérázné zápasy dobytka s názvem Bitva královen, při nichž jsou nejlepší dojnice z celého údolí nuceny zápolit před zraky početného obecenstva o vedoucí postavení ve stádu. Finále této kratochvíle místních sedláků se zpravidla koná třetí říjnovou neděli, letos to bude 18. října.     

V nejstarším italském národním parku Grand Paradiso na jih od hlavního města lze obdivovat vodní kaskádu v délce třikrát 150 metrů, vytékající z Rutorského ledovce. Padá z více než 2000 do 1600 metrů. Italští králové sem v minulosti jezdili lovit kamzíky a kozorožce, jichž tu dodnes žije požehnaně. Botanická zahrada Chanousia vystavuje na 1600 druhů alpských rostlin a je otevřena od začátku července do konce září. Přes léto je výletníkům přístupný rovněž malebný průsmyk Malého svatého Bernarda spojující Itálii s Francií, jímž procházel již Julius César se svými legionáři. Mezi obcemi Villair a Dalley jsou turisté upozorňováni, že se právě nacházejí pod nejvýše položenou vinicí v Evropě.             

Čtyři stovky horských jezer a dvě stovky ledovců

Turistický ruch je hlavním zdrojem obživy zhruba 125 tisíc stálých obyvatel Alpské riviéry. Není možné si toho nevšimnout už proto, že všechna motorová vozidla registrovaná v autonomním regionu Údolí Aosta mají italskou SPZ přizdobenou ještě zdejším oficiálním erbem se stříbrným lvem v černém poli. A tyto vozy jsou tu v menšině, tedy přinejmenším o letních prázdninách.

Čtyři stovky horských jezer, dvě stovky ledovců, stovka hradů, pevností a zřícenin, více než pět stovek tříhvězdičkových rodinných hotelů a penzionů, padesátka farem nabízejících ubytování milovníkům agroturistiky, dobře udržovaná síť značených stezek Italského alpského klubu s volně přístupnými přístřešky pro případ nepřízně letního či zimního počasí, etapová lanovka mezi Itálií a Francií v celkové délce 90 minut jízdy s hrdým názvem "Osmý div světa", na kalorie bohatá kuchyně, bylinné likéry, lahodný horský med, ořechy a jedlé kaštany - to jsou lákadla, která na střechu Evropy rok co rok přitáhnou bezmála 200 tisíc návštěvníků, z toho přibližně dvě třetiny Italů a třetinu cizinců, především Francouzů, Britů, Švýcarů, Němců, Holanďanů a Belgičanů.       

Proniknout sem lze z Francie dírou provrtanou skrz Mont Blanc v délce dvanácti kilometrů, ze Švýcarska dírou provrtanou skrz Velkého svatého Bernarda v délce šesti kilometrů, od západu po kamenném mostě postaveném ještě Římany, do něhož se v červenci 1944 marně strefovalo bombami spojenecké letectvo, anebo od jihu po klikaté dálnici E25 od mezinárodního letiště v Turíně, kde proražení svodidel znamená volný pád do hlubin podobných pražskému Nuselskému údolí.

Když pak člověk po té dálnici sjede z nejvyšších skalních štítů v Evropě do zbytku Itálie, kde už francouzština kupodivu není druhým úředním jazykem jako tam pod nebesy, v Údolí, a kde krajina jako lívanec porostlá akáty připomíná Maďarsko, není si jist, jestli se mu ty černé stračeny přežvykující ve stráni nad nejmodernějším evropským kasinem jenom nezdály.

Stránky zápasů dojnic v Aostě najdete ZDE.

Foto: Profimedia.cz