Chrousti na petrželi

V Evropě nevěří sytý hladovému, na cestách nevěří hladový vlastním očím. Smažení pavouci nebo hadi
obalovaní v těstíčku? Chřupavá hořčice ze štěnic? Hroznýš v pikantním nálevu? Krajové speciality obracejí pohledy cestovatelů k nebi a jejich žaludky naruby. Ale nezkusit je nemůžete.

Jídlo odráží národní povahu líp než cokoli jiného a možná by nebylo marné umístit některé zvlášť specifické pokrmy do státního znaku. No řekněte sami – mít Itálie v erbu cappuccino, Maďarsko pořádně ostrou čabajku a Češi knedlík, jeden by hned věděl, na čem je. Vtip národních pokrmů v exotických zemích tkví v tom, že to, na čem jste, nevíte ani poté, co je to TO ve vás.

Břicho plné i prázdné

Na cestách máte dvě možnosti, kde si nacpat břicho, opět podle velikosti vašeho budgetu. Buď můžete jíst v restauracích (tím myslím každý krytý a ohrazený prostor opatřený aspoň plastikovými židličkami, plastikovým nádobím a suchým wc), nebo na stáncích na ulici. Protože hospody bývají primárně určené turistům, je cenový rozdíl mezi nimi a jídlem ze stánku několikanásobný. Co Zápaďan, to boháč, a za to mu patří husté ceny, myslí si významná část místních hostinských, čímž se nijak neliší od kolegů ze Staromáku s pivem za sto padesát a servisem, že byste zaplakali. Hranice drahoty v rozvojových zemích začínají někde na sedmi dolarech za večeři bez alkoholu, který probereme příště.

Pokud má hospoda západního majitele, nebývá s anglickým menu žádný problém, v levných hospodách pro místní bývá maximálně načmáráno křídou na stěnu. Amatérské překlady jídelních lístků posouvají hranice prosté informace o jídle k humoristickému čtivu až poezii. Oblíbená zájezdní hospoda před hlavním autobusovým nádražím v Kuala Lumpuru například nabízí: special menu fried rice economy with kind of fresh vegetables.

Čili něco jako speciální levné menu na výhodnou smaženou rýži s v podstatě čerstvou zeleninou.

Majitel se určitě snažil vedle těla nasytit i ducha – a jídlo vaří báječné!

Tahák pro vegetariány 

A propos, obsluha. V každém cestovním průvodci se dočtete, že v rozvojových zemích plyne čas pomaleji a že rozčilovat se na úřadech, hranicích nebo letišti kvůli nějakým dvěma třem hodinám zpoždění nemá cenu. Ujišťuji vás, že proti čekání v restauraci celnice hadr. Samozřejmě existují místa, kde si vás všimnou už ve dveřích, ale je lepší s tím moc nepočítat. A už vůbec se nespoléhejte na to, že co si objednám, taky dostanu. Chtěli jste kuře na bambusu? Na stole vám přistanou nudle s arašídy. Měli jste chuť na tofu? Tady je, pěkně posazené na hromádce hovězího. Jídlo nebývá problém vrátit, ale obsluhu svými nepochopitelnými požadavky totálně vykolejíte.

Vegetariáni, žádné strachy. Pokud nebudete ve vegetariánském ráji Indii nebo Malajsii, bude sice každodenní variace na rýži nudná, ale tuzemská nabídka smažáků nebo smažáků taky není žádná sláva. Vyplatí se hned zkraje poprosit ochotného obyvatele země, jejímž jazykem nevládnete, aby vám požadavek na bezmasou stravu napsal na papírek. Hospodští sice nechápou, ale rozumějí.

Dietě zamávejte na rozloučenou

Na ulici se najíte za hubičku. Nakonec spousta rodin doma nemá kuchyň a třeba Thajci se stravují prakticky jenom u pojízdných stánků. Stánkaři se většinou specializují na jedno určité jídlo (omeleta, nudle, špenát s masovou drtí) a na svém místě stojí od rozednění do západu slunce. Jídlo připravené za otřesných hygienických podmínek chutná výborně! A protože se v rozvojových zemích nehraje na diety, jsou občasné střevní problémy vaší jedinou šancí, jak z přívalu olejů, omastků, tuků a cukrů nepřibrat. Průměrný váhový úbytek po čtrnáctidenním pobytu v Indii je deset kilo, celá sranda vás bude stát maximálně dvě stovky českých korun a my pojďme změnit téma.

Ošemetnou kapitolou je spropitné. Dávat, nedávat, jak moc? Obecně platí, že zatímco v Jižní Americe se dává spropitné asi ve výši deseti procent obvyklých v USA, v jihovýchodní Asii je kromě luxusních diskoték a kaváren nezvyklé. V každém případě nenechávejte drobné na stole, ale zaplaťte je obsluze rovnou při placení.

Veselý hrnec

A na závěr exotický recept odvážného kuchaře Jaroslava Vašáka. Zkuste si ho dát jako bobříka odvahy, než vyjedete. Když zvládnete chrousty na petrželi, šváby v posteli už vždycky.

Suroviny: 1/4 kg chroustů ve studené vodě omytých vhoď do horké vody, přidej všechnu kořínkovou zeleninu, trochu kmínu, trochu soli a nechej v ní zpěnit jemně sekanou zelenou petržel. Vodu z chroustů sceď, zalej jí připravenou zásmažkou a nechej chvíli povařit.

Dobrou chuť!

Foto: archiv