Rakouské středisko Kühtai: z hotelu na sjezdovku

Malé, u nás téměř neznámé středisko nedaleko rakouského Innsbrucku překvapí dvěma parametry - na sjezdovky se nastupuje z lyžáren zdejších hotelů jako ve Francii a ty hotely jsou vesměs vyšší třídy, žádný zapadákov. Kühtai je zároveň jedním z velmi sněhově spolehlivých center - jeho základna je v bezmála dvou tisících metrech.

Horská silnice neúnavně stoupá a stoupá, les řídne a svahy se obnažují, až dosáhnete mělkého sedla s hotelovou vesnicí. Uvítací tabule vám sdělí, že jste v nejvýše položené rakouské vsi ve 2 020 metrech nad mořskou hladinou.

Nebe tak blízko

Na první pohled trochu připomíná Francii - vévodí tu hotelové budovy, z nichž se vystupuje přímo na sjezdovku, svahy jsou holé a nebe tak blízko. Celý resort má ovšem oproti typické Francii mnohem subtilnější měřítka, je bez přerostlých komplexů a většina hotelů spočívá v rodinných rukou s převahou štamgastů. I lyžařský areál rozbíhající se po obou protilehlých svazích zvládnete objet za půl dne.

Sedlo lemují ze severu i z jihu hřebeny Stubaiských Alp, dotahující se na hranici tří tisíc metrů, přičemž vleky končí ještě pod jejich skalnatými vrcholky a nejvýše vystoupíte ve 2 520 m n. m. Z Kühtai se lanovky a vleky rozbíhají jak po jižním, tak po severním svahu, takže si můžete podle libosti vybírat mezi slunečním svitem a pevným sněhem. Jižní stráň je terénně rozbrázděnejší se třemi výraznými valy, připomínajícími morénu ledovcového jazyku. V horních pasážích je klopený do příjemného červena, od půli svahu dolů je naopak poměrně ostře z kopce. Zatímco po výstupu ze sedačky Hochalter můžete poměrně bezstarostně vykrajovat oblouky na široké ranveji s občasnými padáčky, pod úrovní horské chaty Zum Kaiser Maxmilian je to spíš na technický slalom. Totéž platí pro červenou sjezdovku spadající k nové kabince Kaiserbahn.

Nerušená lyžařská šichta

Velmi podobný průběh sklonu má i severní svah, přičemž nejvyužívanější 4sedačka Drei Seen stoupá šikmo svahem a její trasu kopírují i dvě varianty červených tratí, které jsou tak na většině své délky velmi pohodové - prudčeji klesají jen nakrátko ve střední pasáži a pak na dojezdu do vesnice. Slalomák a přilehlá červená a černá trať pod 4sedačkou Hohe Mut naopak využívají jen strmější část svahu.

Ve výsledném dojmu tedy v Kühtai dominují poměrně sportovní tratě, i když náročnější úseky nejsou nijak dlouhé a vesměs i dostatečně široké. Ani sjezdovky nevynikají při převýšení do 500 m délkou. U nástupu na kabinkovou lanovku Kaiser a sedačku Drei Seen jsou oba protilehlé svahy pohodlně propojeny, další možnost k přestupu je v centru obce.

Hodinová přepravní kapacita desetinásobně překračuje ubytovací kapacitu a vzhledem k tomu, že dojíždějících s výjimkou víkendů je minimálně, rýsuje se často nerušená lyžařská šichta do úmoru. Na hlavní tratě si vystačíte se třemi krytými 4sedačkami a jednou, vloni postavenou 8místnou kabinkou. Na vršku jižního svahu je pak ještě vlek, na severním jsou dvěma kotvami obslouženy poněkud užší černé sjezdovky včetně boulí a další kotvou tréninkový slalomák, který je ovšem dosažitelný i ze 4sedačky Hohe Mut. Další vlek ve vsi slouží výcviku, stejně jako krátká dvousedačka přímo v centru.

Kühtai spouští vleky obvykle ještě v listopadu a pak běží až do začátku května, přičemž v případě nedostatku sněhu vypomáhá technika. Na severním svahu není prašan výjimkou ještě v polovině dubna, na jižním se zjevuje firn už na konci února.

Kühtai, lovecký revír císařů

O tom, že Kühtai není zrovna koncem světa, svědčí lovecký zámeček ze 17. století. Ještě před ním zde stál selský dvůr, k němuž držel lovecké právo sám císař Maxmilián I. Po dostavbě zámečku Kühtai kvetlo a hostilo velké hony na kamzíky. Těžká dostupnost obec uchránila i před všemi nájezdníky. Zámeček později přešel od Habsburků do rodiny Stolbergů, která ho po druhé světové válce přestavěla na hotýlek. Dnes je klenot pozdní gotiky a baroka v péči hraběte Christiana, který šlechtické sídlo uchovává v jeho původní podobě i s historickým nábytkem nebo hlubokými zárubněmi dveří, o něž si prý už nejeden host nabil hlavu. Svůj hotel přirovnává k dinosaurovi, o jehož vyhynutí ale nemá strach.

Foto: Profimedia.cz, Tiscover.com