Baalbek: vznešené zříceniny v neklidném údolí Libanonu

Ten pohled vám dá zapomenout na Forum Romanum a dokonce i Kolosseum, pýcha starého Říma, se může najednou zdát nicotné. Gigantické ruiny Baalbeku se tyčí jako přízrak uprostřed vyprahlého údolí Beka'a (Bikaa) na pozadí sněhem pokrytého pohoří Libanon. Stavby zdejšího chrámového okrsku se řadí k nejskvělejším a také nejrozměrnějším ukázkám architektury starého Říma.

Heliopolis, město slunce
Ač naprostá většina staveb a zřícenin, které dnes v archeologickém komplexu v Baalbeku uvidíte, pochází z období římského impéria, historie místa je mnohem starší. Prostor byl osídlen již na počátku 3. tisíciletí před Kristem; některé pasáže v bibli naznačují, že později zde snad nechal vystavět svatyni (Baalath či Baalgad) legendární král Šalomoun, ale historici to nemají za prokázané. S určitostí tu v 2. tisíciletí před Kristem stál fénický chrám zasvěcený bohu slunce.

Výstavba grandiózních rozměrů ale započala teprve za Římanů, kteří místo nazývali Heliopolis (Sluneční město). V průběhu dvou staletí tu kolem rozměrného Velkého nádvoří (135 x 113 m) postupně vznikly tři velké chrámy, obrovská kolonáda a celá řada drobnějších staveb. Heliopolis vzkvétal až do počátku 4. století, kdy bylo v římské říši prohlášeno křesťanství za oficiální náboženství.

Po pádu Říma bylo místo většinou v držení různých muslimských dynastií, ale více než ničení nájezdníky devastovala Baalbek opakující se zemětřesení. I přesto zůstaly ruiny Heliopole do dnešních dnů poměrně dobře zachované.

Největší chrám impéria
Kolem roku 15 před Kristem započala v Heliopoli stavba obrovského Jupiterova chrámu a během asi osmdesáti let tu vyrostla největší svatyně na území římské říše. Z více než padesáti devatenáct metrů vysokých sloupů Jupiterova chrámu jich zůstalo stát šest a dnes tvoří jednu z dominant celého areálu.

Později přibyly další svatyně, z nichž Bakchův chrám, rovněž podpíraný gigantickými sloupy, dnes platí za nejlépe dochovanou starořímskou svatyni na světě vůbec. Zachoval se s výjimkou střechy v pozoruhodné úplnosti i proto, že byl po staletí „chráněn" rumem z okolních zničených staveb. V případě Bakchova chrámu ale nejde jen o rozměry, na stavbě můžete dodnes obdivovat jemnou

Baalbek

Zápis na seznam UNESCO: 1984. Hlavní důvod ochrany: jeden z nejlépe dochovaných příkladů architektury římského impéria. Doprava: sběrným taxíkem z různých míst Libanonu, či pronajaté auto. Čas na prohlídku: půl dne. Další památky UNESCO v oblasti: ruiny ummajovského města Andžaru z 8. století; posvátné údolí Kadisha v pohoří Libanon; starověké město Byblos; antické město Tyr.

kamenickou práci včetně filigránských detailů - třeba nádherně zdobené korintské hlavice sloupů.

Jak se tu vzaly ty kameny?
Nevyřešeným mystériem Baalbeku zůstává gigantická hmota jednotlivých stavebních prvků. Podstavec Jupiterova chrámu totiž sestává z obrovských kamenných bloků, jejichž hmotnost se většinou pohybuje kolem 500 tun, ale jsou tu i kvádry o hmotnosti více než dvojnásobné (dlouhé jsou skoro 20 metrů). V nedalekém vápencovém lomu leží částečně opracovaný kamenný blok zvaný Hadžar el Gouble (Jižní kámen) o odhadované váze 1200 až 1500 tun; k jeho přepravě do chrámového okrsku ale již nedošlo.

Kamenné bloky Heliopole dalece překonávají velikost i váhu opracovaných kamenů, použitých na starověkých stavbách v Egyptě či Mezopotámii. Vědci dosud nevyřešili otázku, jak se stavitelům Heliopole podařilo mamutí bloky dopravit na místo a také přesně usadit v poměrně stísněném prostoru, neboť přeprava těchto kolosů se zdá být nad technickými možnostmi tehdejší doby. Podobnou záhadu představují i zbylé sloupy na Velkém nádvoří. Žulové monolity totiž prokazatelně pocházejí z Asuánu ve vzdáleném Horním Egyptě a musely být tedy do Heliopole přepraveny na lodích a následně komplikovaným terénem po zemi.

V šíitské pevnosti
Libanonské údolí Beka'a, v jehož středu Baalbek leží, bylo v posledních dekádách dějištěm řady vojenských akcí a ani dnes není situace klidná - například v srpnu 2006 zaútočili na místní nemocnici izraelští výsadkáři s cílem zlikvidovat vůdce Hizballáhu, kteří se tam ukrývali. Město a okolí obývají konzervativní šíitské komunity a ne všichni jsou k cizím návštěvníkům právě přátelští. Při návštěvě Baalbeku je proto třeba se mít na pozoru a neprovokovat nevhodným oblečením či chováním.

Foto: archiv a Vít Štěpánek