Atrakce Střední Ameriky: Černý Ježíš Kristus

Ježíš Kristus jistě nebyl černoch, o tom nepochybuje zřejmě nikdo. Přesto existuje jeho zpodobnění v tmavé barvě. Je to v městečku Esquipulas v Guatemale, nedaleko hranic se Salvadorem. Je vyřezán z černého dřeva a už víc než čtyři sta let přitahuje stovky tisíc turistů ročně.

Kristova socha v tmavém dřevě je známa jednoduše jako Černý Kristus. Do původně malého kostela v Esquipulas byla instalována  v roce 1595 a už od svého vzniku budila velkou pozornost. Masový zájem o Černého Krista se strhl poté, co ho v roce 1737 na shromáždění poutníků spatřil guatemalský arcibiskup Pedro Pardo de Figueroa a odešel z Esquipulas vyléčen z chronické nemoci. Na počest tohoto jevu nechala církev postavit na místě baziliku novou, která byla dokončena v poslední čtvrtině 18. století a patří mezi největší v tomto vysoce religiózním regionu.

ČTĚTE TAKÉ: Nikaragua: země sopek, rumu a revoluce

Kdo chce vidět Černého Krista na vlastní oči, měl by pro návštěvu baziliky zvolit jiný den než je neděle a zdaleka se vyhnout festivalům a církevním svátkům, které jsou zde poměrně časté. V té době Esquipulas otevírá obrovské trhy, ale městečko zaplaví především davy poutníků, kteří se po kolenou snaží dojít k oltáři se zaskleným černým Božím synem. Čekají v úmorném vedru a vlhku několik hodin, aby viděli sochu na vlastní oči.

Cesta k oltáři po kolenou není samozřejmě povinná, k vitríně, kde návštěvníka dělí od Ježíše necelý metr, se dá přistoupit i běžnou chůzí. Uctivé však není otáčet se k synovi Božímu zády, proto se cestou od oltáře, která není shodná s cestou k němu, ale vede kolem baziliky, musí couvat. Většina místních i dalších zbožných návštěvníků cupitá pozpátku, někdy i po kolenou, celou cestu ven. Teprve když Kristus zmizí z očí, je možné se otočit.

ČTĚTE TAKÉ: Šnorchlování v Belize na Tobacco Caye

Na trzích, které doprovázejí nedělní mše a svátky, lze sehnat úplně všechno, většina zboží je samozřejmě ozdobena podobenkou tmavého Krista. Podstatou nákupu je stejně jako všude jinde ve Střední Americe pořádně smlouvat. Není sice pravda, že bez smlouvání to místní nebaví, ale nesmlouvající turista rozhodně utratí mnohem více než ten smlouvající.

Díky bazilice a Černému Kristovi bohatnou i místní poskytovatelé ubytování a občerstvení. V období slavností není možné ubytování sehnat takřka vůbec a jeho cena bývá na guatemalské poměry závratná, až 50 dolarů za noc, což je zhruba pětkrát víc než normálně. Asi tak o 15 až 20 procent jsou dražší i restaurace v okolí baziliky, ale jídlo se i tak dá pořídit už od čtyř dolarů, takže za necelých 80 korun za kompletní menu. Nicméně na tržišti stojí velmi chutné pokrmy sotva polovinu a díky koření není ani potřeba se obávat střevních infekcí.

Proti zažívacím nemocem tu navíc používají ještě jednu zbraň: rum. Blízkost salvadorských hranic tady zlevnila tuto tekutinu na úroveň jen o málo vyšší, než je cenová hladina balené vody. K dostání je samozřejmě jen pravý rum z cukrové třtiny. Prodává se i v nejobvyklejší kombinaci k namíchání Cuba Libre: prakticky v každém supermarketu dávají k dvoulitrové lahvi koly třetinkovou lahvičku rumu zdarma. A také na této komoditě se skví odkaz na Černého Krista, ale samozřejmě bez podobizny, to by místní zbožní obyvatelé přenesli přes srdce zřejmě jen velice těžko.

Foto: autor