Po výpovědi do peřejí. Nový seriál o Novém Zélandu

V létě loňského roku za mnou přišel Tom a říká mi: "Hele, pojeď na Zéland!" Moje první reakce byla: "Na jak dlouho? Mám málo dovolený." To jsem ještě nevěděl, že moji firmu také zasáhne finanční krize a dostanu výpověď.

Zéland nabízí plno adrenalinových aktivit, proslulý je také jako Mekka vodáků, a tak jsme přibalili naše kajaky a vyrazili na tříměsíční cestu plnou zajímavých okamžiků a setkání v přírodě i ve městech.

Odlétali jsme v polovině ledna, nemusím tedy dvakrát zdůrazňovat, že jsme se těšili, až se po desítkách hodin letu objevíme v zemi, kde je právě léto. Nový Zéland tvoří dva hlavní ostrovy, kterým dala jméno jejich zeměpisná poloha - Severní a Jižní. Většina návštěvníků přilétá na ten severní, do největšího města Aucklandu.

Jsou dvě možnosti, jak se na Zéland dostat, buď přes Ameriku, nebo přes Asii. My letěli s korejskou leteckou společností přes Soul, a proto jsme cestou mohli ochutnat speciality, jako třeba kymči, jež se podobalo našemu rizotu, které jsme si navíc ale zalévali vývarem z mořských řas.

Před přistáním na Zélandu musí každý vyplnit imigrační dotazník, ve kterém kromě doby a cíle pobytu musí uvést, co dováží. Přísné kontrole podléhá vše, co muže narušit rovnováhu zdejší přírody. Špinavá voda v jednom z našich kajaků naštěstí nechala úředníka v klidu, ale mnoho času věnoval kontrole nerozbaleného sýra. V příletové hale mezi lidmi pobíhali i celníci se psy a hledali drogy.

Po úspěšném zdolání kontroly na nás konečně dýchlo novozélandské léto. Ovšem dýchlo na nás tak silně, že jsme se během prvního odpoledne stihli všichni připálit. I místní obyvatelé se musejí před sluncem každý den chránit krémy, neboť slunce nemilosrdně spaluje i přes mraky a dokonce oblečení. Ozonová díra si tu tak vybírá svou daň.

Na jízdu vlevo se dá přivyknout celkem rychle, ale sžít se s blinkry, jejichž ovládání je oproti evropským vozům prohozené s páčkou stěračů, působí starosti. Turisté se zde poznají podle toho, že prostě při odbočování stírají, i když po dešti není ani stopy. Říkáme si: „Aspoň, že přednost zprava platí i tady." Pro našince je nezanedbatelný i časový posun: ve chvíli, kdy je v Čechách půlnoc, na Zélandu je čas oběda, je totiž přesně půl dne napřed.

Nový Zéland je proslulý koncentrací adrenalinových aktivit. Rozhodli jsme se jich co nejvíce vyzkoušet. Našim prvním zážitkem byl Sky diving neboli tandemový seskok. Zpravidla se skáče ze čtyřkilometrové výšky s přibližně čtyřicetisekundovým volným pádem. Vrhání se do hloubky je na Zélandu velmi populární, skáče se tu také z mostů a dokonce i z nejvyšší věže na jižní polokouli, která je přímo v centru Aucklandu.

Pro první smočení našich kajaků jsme nezvolili řeku, ale krásnou surfařskou pláž Muriwai Beach, která je na západním pobřeží Severního ostrova nedaleko Aucklandu. Dle místních záchranářů byly vlny o něco vyšší než obvykle. „Hlavně se musíme držet pohromadě a navzájem se hlídat, kdyby někdo zaplaval," domlouváme se ještě na břehu. Ale dlouho neváháme a po přeběhnutí rozpáleného písku vyrážíme do příboje. Počáteční respekt z velkých vln brzy mizí a my si užíváme dlouhé a rychlé surfingy. Vlny nám občas ale "semletím" připomenou, že máme být opatrnější, a po třech hodinách pádlování máme ruce vytahané až na zem a končíme.

Na pobřežích Severního ani Jižního ostrova nehrozí serfařům a plavcům téměř žádná nebezpečí od medůz ani žraloků a jiných nebezpečných potvor, celkem běžných naopak u břehů nejbližšího kontinentu Austrálie. Pozor je ale třeba dávat na silné mořské proudy tekoucí v určitých místech pobřeží směrem od pevniny. Vyplatí se proto dodržovat pokyny záchranářů, kteří jsou na všech větších plážích a problémům se pohodlně vyhnout.

Dalším bodem našeho programu byla návštěva jedné z jazykových škol. Lidé z celého světa napříč věkovým spektrem, včetně těch z Česka, tu mají možnost během krátké doby poladit své znalosti angličtiny. Natáčení všech potřebných záběrů pro reportáž o studiu angličtiny na Novým Zélandu zabrala celý den. Tím jsme ukončili pobyt v okolí Aucklandu a vyrazili východním směrem na poloostrov Coromandel.

Nezpevněné prašné cesty nás vedly exotickou krajinou s nezvykle vysokými stromovými kapradinami, kolem vzácných obřích stromů Damaroní Jižních, které maoři nazývají KAURI až k unikátním Cathedral Caves s mořem vymodelovaným pobřežními pískovcovými skalami do neuvěřitelných tvarů. Odtud nás cesta vedla jižním směrem, ale o tom příště.

Foto: H20maniaks (členové výpravy)

Premiéra filmu, který vznikal při cestě, bude 16.6. v klubu EXIT Chmelnice.