Očima Vladimíra Ševely
Beton kolem tratí lidé nechtějí, stavět se musí

Kolem železničních kolejí vyrůstají desítky kilometrů protihlukových stěn, přestože proti nim řada lidí bydlících u tratí protestuje.

Letos v létě rostly nejen houby, ale také panely podél železničních tratí. Během nedávné jízdy vlakem z Prahy do jižních Čech jsem byl část cesty nucen hledět do betonu - vyrostly tam vysoké protihlukové stěny. Snažil jsem se vzpomenout si, jak to za nimi vypadalo, když jsem tudy jel naposledy. Prvotní pobouření staromilce nad tím, že už ani cestování vlakem není to, co bývalo, vystřídal upřímný pokus o pochopení těch lidí na druhé straně: prostě jim vadí hluk projíždějícího vlaku, ne každý musí být romantik ulétávající na svištění kol po železnici či houkání lokomotivy.

"V řadě případů se setkáváme s protesty obyvatel a s peticemi, že nechtějí protihlukové stěny. My jako investor s tím ale nic nezmůžeme, musíme dodržovat platnou legislativu," nechal se však nedávno v České televizi slyšet mluvčí správců kolejí Pavel Halla. Zatímco v jiných zemích EU se stavění protihlukových panelů pouze doporučuje, v Česku ho přímo nařizuje zákon.

Když rodina Brzákových z Úval u Prahy proti budování pětimetrové betonové ohrady před jejich domem protestovala, musela vyvolat složité jednání a teprve studie EIA dala stěžující si rodině za pravdu: snížení hluku totiž není jediným kritériem pro posouzení toho, co je a co není příjemné životní prostředí. Většina lidí z těch, kteří nechtějí koukat do betonu nebo žít ve stínu, ale do sporů nejde. Na stole sice leží novela, která má nekompromisní zákon změkčit, její projednání bylo zatím odloženo.

Od posledního zpřísnění protihlukových zákonů vyrostlo kolem tuzemských železničních tratí více než dvě stě kilometrů protihlukových stěn, většinou jde o valy v průměru tři metry vysoké. Hasičské cvičení konané v květnu v Plané nad Lužnicí navíc ukázalo, že v případě většího požáru se železniční koridor obehnaný betonem stává smrtící pastí - hasičům se navzdory veškeré dostupné technice nepodařilo skrze neprostupný val dostat. Správa železniční dopravní cesty navíc tvrdí, že kdyby stavění stěn nebylo povinné, ušetřila by během tří let až miliardu korun. Zdá se tedy, že jediní, kdo z "protihlukových opatření" profitují, jsou výrobci panelů.