Zpráva rozvědky
BIS: Extremismus vzrostl, ale demokracii v ČR neohrozil

20.05.2014 16:23

Bezpečnostní informační služba loni nezaznamenala aktivity extremistů, které by z pohledu zpravodajské služby představovaly reálnou hrozbu a bezprostřední ohrožení demokratických základů České republiky.

Zpět na článek

Nejdiskutovanější názory

  • Deadman´s Hand (2 hlasy) 20.05.2014 18:27

    Média a politici používají slova "extrémista, extremismus" jako...

  • - občan (1 hlas) 20.05.2014 16:54

    V ČRR (české rozkradené republice) žádná demokracie nebyla a není,co...

  • Honza Hloupý (1 hlas) 20.05.2014 19:54

    Mýlíte se, kolego, v České republice je demokracie, vždyť ve volbách...

Vložte nový příspěvek

Pro přidání vlastního názoru musíte být přihlášen.

Přihlášení | Registrace

Diskuzní příspěvky

"VOLÍM TOP09. VOLÍM PRAVDU,LÁSKU A DEMOKRATŮRU!!!"

Ustojí Karel Schwarzenberg tento skandál?
Martin Prokeš
20. 5. 2014 martinprokes
Jaký skandál? Při slovní přestřelce mezi ním a poslancem Foldynou ve Sněmovně informoval (patrně v návalu emocí, kdy zaujal defenzivní pozici - prostě se prokecl), že o bombardování Srbska se hlasovalo v roce 1999 při zasedání Trilaterální komise.


Pozor, nebavíme se o "konspiračních teoriích" - o Bilderbergu apod. Toto přímo řekl Karel Schwarzenberg na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.Tuto informaci jsem se bohužel nedozvěděl z našich médií hlavního proudu (tedy ani veřejnoprávních ani těch magnátských). Dočetl jsem se to na Protiproudu Petra Hájka - viz celý článek.
Petr Hájek ocitoval celý projev pana Schwarzenberga a pro úplnost jej ocituji také:
„Rád bych prostřednictvím pana předsedajícího upozornil pana poslance Foldynu, že nasedl falešným informacím. Já jsem nikdy nepodporoval bombardování Srbska. Naopak, to si dobře pamatuju, těsně před tím, než to začalo, bylo zasedání Trilateral Commision ve Washingtonu a tehdy byli tři, bohužel pouze tři přítomní, kteří se postavili proti plánu zahájit bombardování Srbska. To byl, budete se divit, Henry Kiessinger, byl to nynější ministr zahraničí Království švédského Karl Bild a potom jsem byl já v té diskusi. Je něco jiného, když ta válka proběhla a Srbsko ztratilo nadvládu nad Kosovem a nebyla nejmenší naděje možnosti, že by ji získalo zpátky, že jsem uznal Kosovo jako nezávislou zem. Ale bombardování Srbska jsem opravdu nepodpořil. Děkuji mnohokrát.“
Tímto prohlášením sice sám sebe obhájil, že není úplná zrůda, nicméně odhalil naprosto skandální informaci, a sice, že o bombardování jakéhokoli státu může rozhodovat jakási komise, jejíž složení nikdo nezná, její existence je opředena mýty, její jednání jsou veřejnosti i novinářům nepřístupná...
Společně s Petrem Hájkem se můžeme ptát: Hlasoval jste pro či proti Operaci Majdan, pane Schwarzenbergu? Nebo se můžeme ptát: Odhlasovala se i operace Arabské jaro v Trilaterální komisi? Co "bezletová zóna" a následné bombardování Libye nebo podpora teroristů v Sýrii? O čem všem se v této komisi rozhoduje?
Třeba o tom, že jednoho krásného dne se unesou čtyři letadla bez jakéhokoli zájmu protivzdušné obrany a po hodině letu, aniž by je jediná stíhačka "pacifikovala" naletí do dvou mrakodrapů a pak ještě do nejstřeženější budovy na světě? Tehdy jste při hlasování museli mít teda hodně sevřené zadky, že vám to veřejnost spolkne. Ale připravené jste to měli dobře - realizační tým byl docela sehraný a co se nepovedlo, tak to pozametaly FBI, CIA a vyšetřovací týmy vlády USA. Hlasoval jste, pane Schwarzenbergu, tehdy pro nebo proti Operaci 9/11?
Budu teď sledovat, jestli někdo, kdo má v popisu práce sledovat politiky a jejich výroky, tento knížecí lapsus zaznamenal. Kolikrát jsme byli svědky, kdy za výroky mnohem menšího významu nějaký politik padnul. Např. tehdejšího předsedu ODS Topolánka stál politickou kariéru rozhovor do bezvýznamného časopisu pro gaye. Rozhovor, který byl v podstatě na úrovni hospodského tlachání. Nebo expremiér Rusnok, co si musel vyslechnout za to, že se projevil jako normální člověk, kterému se kvůli nějakýmu Mandelovi nechce cestovat přes půl zeměkoule. Co si vyslechne pan Schwarzenberg? Obávám se, že nic. Bude obvyklé ticho po pěšině. Nikoho z novinářů nenapadne se pana Schwarzenberga zeptat, jestli jeho až iracionálně protiruský tón je dohodnutá linie v Trilaterální komisi. O čem všem se tam hlasuje, případně k čemu je ta slavná OSN, když se o bombardování Srbska rozhodlo ne v OSN, ale někde ve Washingtonu na zasedání Trilaterální komise.
Proč by se ho taky někdo takhle "drze" ptal? Novinářské řemeslo přece není o tom klást nepříjemné otázky opravdu mocným. Důležitější je informovat veřejnost o životě a o smrti slavné zpěvačky, případně odříkat mantru, že za všechno zlé může Rusko a Putin. Zabývat se důkazy nebo fatálními přiznáními velkých hráčů by mohlo být nebezpečné. Zítra bych si to kafíčko s kolegy z redakce už nemusel dávat...
Je to zajímavý posun po 25 letech...
Martin Prokeš
zdroj:http://martinprokes.blog.idnes.cz/c/410283/U - stoji-Karel-Schwarzenberg-tento-skandal.html

0 hlasů

Média a politici používají slova "extrémista, extremismus" jako negativní nálepku, kterou jsou označováni jednotlivci, organizace, politická hnutí, náboženské skupiny aj. Takto nálepkují především ti, kteří nejsou schopni se intelektuálně vyrovnat se svými odpůrci a ukázat jejich údajnou nebo i skutečnou nesprávnost na základě logického zdůvodnění vycházejícího z platných premis. Jejich argumentem je vlastně pouze krajnost postojů tzv. extrémistů, jakoby pravda a správnost musela být vždy uprostřed. Ve skutečnosti je tomu mnohdy právě naopak
Být extrémistou v pozitivním smyslu znamená vymknout se běžným nesprávným názorům lidí. Nebraňme se tedy tomu, abychom byli označováni našimi nepřáteli za extrémisty.

2 hlasy

V ČRR (české rozkradené republice) žádná demokracie nebyla a není,co to blábolíte!!!
*Šokující rozhovor expremiéra Jana Stráského v Hospodářských novinách z osmého března ponechala téměř všechna média, a poněkud samozřejmě i celá politická scéna, bez povšimnutí. Jeho význam je přitom historický. Jeden z nejbližších spolupracovníků Václava Klause po více než dvaceti letech konečně přiznal, že Klausova ideologicky navoněná „ekonomická reforma“ byla ve skutečnosti cílevědomě prováděným rozkradením českého hospodářství. *
Kuponovou privatizaci Jan Stráský popisuje jako cestu k urychlení zbohatnutí některých, tak aby si mohli další rozprodávaný státní majetek koupit. „A pokud jde o to kradení: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, "jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali“. Jan Stráský tak v rozhovoru nevědomky přesně popisuje těžko pochopitelnou nevzdělanost, chtivost moci, totální nezodpovědnost a ideologickou slepotu, s jakou se k odstátnění vlastnictví v tomto „mozkovém trustu ODS“ přistupovalo.
Dovolím si na tomto místě připomenout výrok profesora Oty Šika z počátku roku 1990, který pronesl poté, kdy hovořil prakticky se všemi „otci ekonomické reformy“ - „Dopadne to špatně. Ti chlapci nevědí o ekonomii nic. Myšlením to jsou zastydlí marxisté, sociální inženýři, kteří jsou přesvědčeni, že stačí jenom najít a mocensky prosadit jedinou správnou novou ideologii – a všechno pak půjde samo.Jenomže takhle to nefunguje. Nejde jim o to, aby hospodářství prosperovalo. Chtějí jenom moc“. Ota Šik měl pravdu, a dnes krach Klausových teorií přiznává i Jan Stráský.
Sám dokáže rozlišit pouze čtyři způsoby privatizace.
První téměř nezmiňuje - restituce komunisty zabaveného majetku, které ale Klaus dlouho odmítal.
Druhý, kterým se zabývá nejvíce – prodej do českých rukou, ve kterých ale nebylo dost prostředků.
Třetí – prodej „cizímu, západnímu kapitálu“ (všimněte si,prosím, tohoto termínu), jenomže to také Klaus odmítal, a to velmi ostře.
Čtvrtý – nechat hospodářství rozkrást s pomocí bankovního socialismu, kdy polostátní banky politicky spolehlivým soudruhům, přispívajícím té správné politické partě, rozdávaly veřejné prostředky s plným vědomím toho, že je nikdy nebudou muset vracet. Jan Stráský to, při vší shovívavosti,poněkud opožděně, plně potvrzuje:„ .to tak bylo, a dokonce bych musel říct, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily, i když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard“. Byly to pro ty správné lidi dobré časy…
Všimli jste si toho krásného termínu „našim lidem“? Kdopak je vybíral? Informované banky, vycházející v transparentním tržním prostředí výhradně z tvrdé analýzy možné ziskovosti projektu a poskytující návratné úvěry a půjčky podle přesných pravidel a
pod dozorem neúplatného bankovního dohledu? Anebo někdo polostátním a „politice“ naslouchajícím bankám ze shora radil, a tak se mezi „naše lidi“ dostali i Viktor Kožený, František Mrázek, Jan Gottwald, Antonín Charouz, pánové Stehlík, Šrejber, Pitr, Krejčíř, Junek, Šlouf, a celá ta generace dnešních stranických „kmotrů“? Kdo v té době vytvářel a udržoval vědomě neprávní prostředí, tak „aby nás právníci nemohli dohnat“?
Minimální odhad přímých ztrát z nedobytných bankovních úvěrů z doby „bankovního socialismu“ je přes pět set miliard. Je podivuhodnou slabostí české politiky a novinařiny, že se k těmto otevřeně kriminálním dobám tak málo vyjadřují. Snad to nebude tím, že velká část dnešních novinářských es patřila v devadesátých letech módně mezi „klausovce“. Nebo tím, že sociální demokracie móresy ODS rychle převzala a legitimizovala v opoziční smlouvě.
Stovky miliard korun zmizely. Právo je už na zloděje z dob privatizace krátké. Paměť je nepohodlná.Václav Klaus odešel v trapnosti a po zbytek života bude pokračovat v tom, co dělal celou kariéru v politice – obhajovat svoje „reformy a myšlenky“. Žádné neměl, nutno však přiznat, že jeho styl útočné ideologizace jakékoliv diskuze, odmítající fakta, měla šmrnc marketingové geniality. O to podivnější je publikum, které mu to tak dlouho hltalo.
Autor si neodpustí připomenout vlastní citát už z roku 1996: Klaus „se stal symbolem české přikrčenosti, která svobodu využila k otevření úst, namísto narovnání ramen“. Stojí za to si to připomenout. S Milošem Zemanem na Hrad přicházejí klony „našich lidí“. Někteří delegáti sjezdu ČSSD prý při jeho projevu na jejich sjezdu plakali dojetím. Jiří Dientsbier, jediný autentický protikorupční politik ČSSD, byl zameten pod koberec.
„Dobré časy“ se vracejí. Kdo bude mlčet první?

1 hlas

Mýlíte se, kolego, v České republice je demokracie, vždyť ve volbách rozhoduje většina, či ne? Není zde spravedlnost a razantně se ztenčují zbytky svobody, ale to s demokracií má společné jen to, že likvidace svobod a nemožnost dovolat se spravedlnosti jsou dobře možné i v demokratickém zřízení (jak denodenně zažíváme).

1 hlas

Myslím, že největším nebezpečím pro demokracii jsou ti, kdo mají moc. Je to větší nebezpečí než pár výrostků, kteří si chtějí zahajlovat, aby si posílili vlastní sebevědomí.

0 hlasů

Největším nepřítelem demokracie je její základní princip, demokracie má v sobě prvek autodestrukce zakódován od samého začátku, bodem zlomu je prosazení všeobecného rovného hlasovacího práva. Politici okamžitě využijí možnosti zkorumpovat voliče jejich vlastními penězi a početně rozhodujícím sociálním skupinám dojde, že si mohou demokraticky odhlasovat masivní přerozdělování vytvořeného bohatství, tedy demokratické a legální okradení produktivních a obdaření těch početnějších. To vše se děje naprosto demokraticky, z hlediska demokrata je to tedy v pořádku. Akorát že to nevydrží věčně a peníze těch druhých jednou dojdou. Pak nastupuje některá z variant totality, postupné utahování šroubů, vytváření nepřítele, boj s extrémisty a čímkoliv dalším. Zhruba v této fázi nyní jsme my i zbytek EU.

0 hlasů




Časopis Týden

Předplaťte si časopis Týden

V čísle 08/2024 najdete >




Týden

Sedmička

Interview

Instinkt

TV Barrandov

Kino Barrandov