Bylo to ještě horší, než jsme si dosud mysleli. Historiky nově zpřístupněné prameny dokazují, že se do poválečného násilí na Němcích jen v Praze zapojily tisíce lidí. Například před pankráckou věznicí v červnu 1945 postávaly denně až tři tisíce sadistů, kteří ubíjeli Němce přiváděné sem na noc po celodenní dřině v pražských ulicích.
Lynčování internovaných Němců u pankrácké věznice potvrzuje třeba zpráva Pražského policejního ředitelství ze 7. června 1945 uložená v Archivu bezpečnostních složek. Policista z Pankráce v raportu uvádí: "Podotýkám, že každého dne při návratu těchto vězňů-pracovníků, udávám, že jich bylo vždy asi 800 osob, nastavěly se kolem věznice hloučky čekajícího obecenstva a to v počtu 2000-3000 lidí, kteří vracející se vězně-pracovníky bili a týrali až do zkrvavění. Udávám, že pravidelně k tomuto týrání daly vždy popud eskorty dohlížejících orgánů revolučních gard, které se nesnažily tyto vězně brániti, event. aspoň co nejrychleji dopraviti do zdejší věznice."
Apokalyptická představa. Měsíc po skončení války se 3000 českých sadistů scházejí každý den na Pankráci a pokoušejí se ubít nějakého toho "germána". A uniformovaní strážníci nijak nezasahují, mimo jiné také proto, že mají máslo na hlavně z protektorátních časů, takže nad vším bdí samozvané revoluční gardy. "Státní moc se rozpadla a nastalo vakuum, kterého využily určité typy se sklony k násilí. Tihle lidé vždycky nějak vycítí, že přišel jejich čas a násilí je povoleno," říká historik a gymnaziální učitel Petr Šimíček.
Jaro a léto 1945, doba vymknutá z kloubů něčím srovnatelná s poměry a režimem v dnešním Islámském státě. Zatímco 1300 uměnímilovných Pražanů mířilo třeba v neděli 27. května 1945 do Národního divadla na premiéru Libuše, tisíce jiných Pražanů šly mlátit Němce. Dobové české dokumenty výmluvně dokazují, že k lynčům Němců docházelo napříč celou republikou a podle závěrů komise česko-německých historiků z roku 1996 se počet obětí excesů a divokého odsunu pohybuje mezi 20 a 30 tisíci.
-5568b28706f8c_227x235.jpg "Čtěte TÝDEN!")
Například pochod smrti z Brna si podle českých historiků vyžádal 459 obětí jen cestou z Brna do Pohořelic, přičemž před samotným pochodem zemřelo v brněnských Kounicových kolejích (za okupace sloužily jako vyšetřovna a mučírna gestapa) 300 civilistů. A úřady zaprotokolované svědectví z roku 1947, které mělo přispět k objasnění poválečného násilí v Kounicových kolejích, třeba říká: "Hodíš-li do cely deset provazů, najdeš tam ráno deset oběšených Němců. Ženy jsou celé noci znásilňovány a ráno, kdy sotva stojí na nohou, musí chodit do práce."
CELOU REPORTÁŽ O POVÁLEČNÝCH ZVĚRSTVECH ČECHŮ NA NĚMECKÝCH SOUSEDECH SI MŮŽETE PŘEČÍST V NEJNOVĚJŠÍM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYJDE 1. ČERVNA 2015.
