Česká republika včera oslavila devatenáctiny, ovšem nikdo si na její narozeniny nevzpomněl. Zato Bratislava slyšela oslavné dělové salvy.
Dvacet dělových salv z houfnic D-30 včera v Bratislavě vystřelil raketometný oddíl slovenské armády. Slováci si tak velkolepě připomněli vznik samostatného státu a o devatenáctileté historii země přemítal v novoročním proslovu i prezident Ivan Gašparovič. Narozeniny státu byly také hlavním tématem slovenských televizních kanálů i webových vydání deníků.
Také Česká republika se včera dožila devatenáctin, ovšem prezident Václav Klaus ve svém novoročním poselství toto pro Čechy stále nevýznamné jubileum raději ani nepřipomínal. Chápu mnohé čtyřicátníky a starší, že vznik samostatné České republiky berou jako trauma, vždyť za Přemysla Otakara II. sahal český stát až k Jadranu, za Václava II. k Baltu, za Masaryka daleko za dnešní ukrajinský Užhorod a za Husáka alespoň po slovenské Michalovce. Mladší to ovšem vidí jinak. "Čo bolo, to bolo," říkají si bez sentimentu. A dost možná by docela rádi oslavili narozeniny své České republiky. Malé sice, nicméně docela demokratické země. Připomínám, že na Slovensku se zrovna projednává zákon, podle kterého občan, jenž v hospodě bude sprostě nadávat na politiky (stačí na starostu obce) dostane pokutu až 500 eur. A v sousedním Maďarsku vláda cíleně likviduje svobodná média.
Jak ale slavit, když čeští politikové nejsou s velikostí a podobou českého státu spokojeni. Vždyť to vyjádřili i v zákoně o státních svátcích, v němž sice 1. leden prohlásili za státní svátek, nicméně mu dali prapodivný název. A ví vůbec laskavý čtenář, jaký vlastně? Den vzniku samostatné České republiky? Ani omylem. První lednový den se slaví Den obnovy samostatného českého státu.
"Název svátku je nešťastný a zavádějící, poslanci se při schvalování zákona nesmyslně báli reality," řekl mi loni nad pivem historik Jiří Rak, známý bořič falešných mýtů v českých dějinách. A co je vlastně myšleno tou obnovou samostatného českého státu? I dějepisec Rak krčí nad záhadným názvem státního svátku rameny. Třeba je prý tou obnovou myšlen český stát, který zanikl 28. října 1918. Císař totiž vládl monarchii i z titulu českého krále, takže jestliže s rozpadem Rakousko-Uherska nová republika českou státnost vyměnila za československou, tak 1. ledna asi opravdu slavíme obnovu Království českého v podobě z babího léta roku 1918, nikoliv vznik České republiky z ledna 1993.
S takovým názvem svátku se ovšem krátké dějiny samostatné České republiky vlastně ani připomínat nedají, takže politikové 1. ledna o významu svátku raději ani necekli. Raději si okurkovým lákem léčili postsilvestrovské bolesti hlavy a někteří možná tajně snili o nějaké té české kolonii v Africe nebo alespoň na některém z ostrůvku v Tichomoří.
