Byly doby, kdy jsem si Havla velmi vážila a jeho určité charakterové chyby, které ho tehdy v mých očích spíš polidšťovaly, jsem přehlížela. Ani teď mu neupírám jeho zásadovost v době před listopadem 1989 ani řadu jiných zásluh i docela sympatických rysů. Nemůžu však přehlížet jeho až fanatický příklon k USA ( použití výrazu "malé obranné zařízení" pro americký radar, který by tak rád viděl necelých 50 km od hlavního města země, hraničí se senilitou vysoce překračující úroveň ministra Nejedlého; o likvidaci tehdejšícho československého zbrojního průmyslu nemluvě, za to mu dodnes v USA silně aplaudují); "antikomunismus", který mu však zcela v souladu s Vespasianovým "pecunia non olet" nezabránil prodat Lucernu estébákovi Junkovi; náklonnost k sudetským Němcům a jeho omluva vůči nim (zřejmě rodinné zatížení, pamětníci ještě vzpomínají na malého Vašíka prohánějícího se na letním bytě v roztomilých "Lederhosen"); naprosté přehlížení toskánské kauzy, určité sympatie pro Topolánka (mají nyní na Hradě společného nepřítele, to sbližuje) a naprosté odtržení od reality života obyčejných občanů. Dokážu pochopit určité výhrady vůči Paroubkovi, ale nemyslím si, že v současné době existují nějaké mimořádné důvody, pro které by měl být veřejně napadán. Ale on je takovým oblíbeným terčem, do kterého si v této zemi každý rád kopne. Tak proč tímto laciným způsobem "nepřikopnout" nějaký bodík oblíbeným Zeleným - prý se panu Havlovi už v dětství nelíbily kouřící fabriky - pro životní prostředí je tedy jen škoda, že toho v životě vyhulil možná víc, než nějaká ta menší továrnička. No, hlavně abychom se všichni vyhnuli největšímu nešvaru dnešní doby, nedopnutým knoflíčkům u košile! A pak nám budou někteří lékaři tvrdit, že se opakované narkózy neprojeví na práci mozku.
Hlasuj - toto je kvalitní názor - 64 hlasů
Reagovat