Očima M. Zemana
Fejk končí, jak TÝDEN.CZ předpověděl. A co vládní aféry?

Koncem února oznámily České dráhy, že od března bude na železnici lépe. Cestující získají zastání – zbrusu nového ombudsmana Petra Fejka. On-line deník TÝDEN.CZ si už tehdy zavěštil a prorokoval Fejkovi brzký konec. Stalo se. Předpověď to nicméně nebyla nijak překvapivá. Český rybník je malý, stojatý a bahýnko je pořád stejné. Role ani pointy se nemění, tu a tam se akorát změní herci stále stejného příběhu.

"Dá se očekávat, že Fejk opět prohlédne a zopakuje své ,nebudu tu dělat trubce‘, jak po roce zhodnotil své angažmá v New Yorku," stálo v textu s titulkem Petr Fejk jako ombudsman Českých drah? Do roka skončí pár dní před nástupem zbrusu nového ombudsmana Českých drah do práce.

VÍCE ČTĚTE ZDE

Stalo se, a dokonce už po necelých čtyřech měsících. Stejně se však dá odhadnout i to, jak dopadnou další příběhy ze života české politické či s politikou spojené smetánky, která si navykla přerozdělovat peníze daňových poplatníků především sobě.

Aféra Drobil čili Jak se vyšetřuje a vyšetřuje, až se nic nevyšetří.
Pan exministr životního prostředí je oblíbencem pana prezidenta, pročež za ním zkraje stál i Petr Nečas. Musel nakonec couvnout. Stejně ale nikdo nečekal, že by kauzu - v níž měl řadový divák výjimečně možnost nahlédnout pod pokličku jindy jen tušené, nicméně běžné politické praxe - vyšetřovatelé dotáhli do nějakého jasného konce. A taky že nedotáhnou, byť by se policejní prezident Petr Lessy čertil sebevíc. Kdyby totiž státní zástupci nevydali svůj pokyn, jím kritizovaný, odložila by věc po čase policie sama. Důkazy v korupčních kauzách zpravidla roztají na "tvrzení proti tvrzení" (což je pro politiky tentýž institut jako pro neukázněné řidiče "osoba blízká"). Zbude jen špína a pachuť, a ty trestné nejsou. S podobnými případy má Česko zkušenosti více než bohaté. Výstavním kouskem je rychlokvašný milionář Stanislav Gross a jeho podivné finanční operace. Vyšetřovalo se opakovaně. A nevyšetřilo se nikdy nic. Stejně jako v řadě dalších podobných případů. Stačí zmínit jednu kauzu za všechny: gripeny. Pomazaných hlav se v ní omočilo hned několik, napříč politickým spektrem. Nikdo z nich ale za nic nemůže. Ani místopředseda ODS Pavel Drobil – jak se nakonec ukáže – nic špatného neprovedl.

Aféra Bárta čili Jak se očišťuje pošpiněné jméno.
Exministr dopravy po opakovaných aférách kolem jeho kontroverzní agentury ABL odešel z vlády. S tím, že chce věnovat čas svému očištění. Jak taková katarze à la Bárta vypadá? Jednoduše, prostě se počká, až to tak nějak vyhnije. Rok, dva. Do té doby bude ambiciózní chlapík dál tahat za nitky Věcí veřejných. Do vrcholné politiky se už ale nevrátí. Cejch falešného hráče mu už prostě zůstane a okopíruje tak politickou kariéru Jiřího Čunka. Nebo i zmiňovaného Stanislava Grosse. Což je zákonitost, které si je dobře vědom Petr Nečas. Proto nechce pustit "svého" Alexandra Vondru. Ani on už by se nevrátil. Skutečnost, že se pod Vondrovou taktovkou poztrácely za českého předsednictví EU stamiliony, je vedlejší. Stejně jako odpověď na otázku, jestli o tom věděl nebo byl "pouze" tak slabý šéf, že to pod jeho vedením bylo možné. Pan ministr obrany je oblíbencem pana premiéra. A to je hlavní.

Příběh Věcí veřejných čili Další díl seriálu o politických kometách.
Strana pod vedením Víta Bárty... pardon, Radka Johna se v nejvyšších patrech tuzemské politiky nedokázala zorientovat a pomalu končí. (Což mimochodem urychlí Bártův politický konec naznačený o odstavec výše.) Čeká ji podobný osud jako její předchůdce Unii svobody nebo Stranu zelených. Velkorysé sliby, po nichž následují aféry, vzájemné hádky a očerňování, volič zná i u větších a etablovaných stran. Ale na ty je aspoň zvyklý. Proč do toho pytle přihazovat další...

Konec vlády čili Zuby nehty nestačí.
Kabinet Petra Nečase je závislý na vrtošivých Věcech veřejných. Jejich poslanci sice dobře vědí, že nynější pobyt ve sněmovně je jejich poslední, a budou se tedy svých křesel držet jako klíště. Jenže rozklížená partaj je rozklížená partaj a totéž platí pro celou koalici. A není důvod předpokládat, že nyní by zákonitosti politického kolektivního nevědomí neměly působit. Ostatně kabinet, který přežívá na vratké bárce, do níž si sám navrtává díry, už tady také byl a také si věřil (Klausův tým, Topolánkův tým). Je to smutné, ale jak se ukázalo, jedinou jistotu vládnutí v českém rybníku skýtá dohoda velkých štik, že se kvůli nějakým těm kapříkům nebudou vzájemně klepat přes prsty. Jenže to Nečas nechtěl, teď už ani chtít nemůže a na to taky dojede. Kdy? V roce 2012 budou předčasné volby.