1909: Japonské prostitutky a další zážitky Čechů ve světě

Čím byli fascinování čeští turisté ve světě, když se psal rok 1909? Ve Švédsku je udivovali všudypřítomní naháči, v Tokiu vykřičená čtvrť a na Jadranu chlouba rakouské námořní moci - přístav Terst. Na výlet si v srpnu 1909 vyjeli i pražští radní. Jak zůstalo na magistrátu zvykem až po dnešní dny, cestu zaplatili daňoví poplatnici. 

Japonka za 4,92 koruny

Obraz českého umění cestovatelského před sto lety jsme poskládali z publicistických reportáží v denním tisku a časopisech. Například denník Právo lidu vydal v létě roku 1909 cestopisnou črtu své dopisovatelky až z japonského Tokia. Ambiciózní redaktorka navštívila tehdy slavnou vykřičenou čtvrť Jošivara. „Za mřížemi, oddělujícími je od ulice, uprostřed nádherných váz s květy, sedí vyzývavě oblečené ženy s výstředním účesem, nalíčené, ve smyslných kimonech různých druhů a okras," líčila cestovatelka.

Ženy prý křičely větu „čotto ojde", což podle japonského průvodce značilo „pojď na okamžik". Reportérka zjistila i přesné ceny za sexuální služby - od dvou do pěti jenů, přičemž jeden jen se v létě roku 1909 rovnal čtyřem korunám a 92 haléřům (průměrný dělnický plat v Praze tehdy činil asi 20 korun týdně). „Davy mužů všech stavů i stáří procházejí se pomalu kolem klecí, zastavují se a prohlížejí zboží, činíce hlasitě poznámky o přednostech i nedostatcích. Posléze si vyberou zboží dle vkusu a vejdou dovnitř a s kouzelnou obětí jdou nahoru."

Prostitutky lepší kategorie měly na domech pouze svoje portréty. „Ve výstředních oděvech, některé polonahé," napsala cestovatelka. Většinou šestnáctileté až sedmnáctileté dívky byly do Jošivary prodávány chudými rodiči za 500 až 800 jenů na šest let. Celkem jich v takzvaném „městě milování" žilo na tři tisíce. Reportérka se dívek zeptala, proč se spokojily s rolí prostitutek a nezkusí vystudovat za gejšu - čili profesionální společnici. „Kdo chce být gejšou? Ta musí projíti zvláštní školou, jediný vějířový tanec se učí tancovat pět let. Naši rodiče potřebovali peníze ihned," dozvěděla se od dívek.

Do Terstu za štěstím i zábavou

Za poznáním do ciziny vyrážely před sto lety jen omezené skupiny našinců, mimo jiné příslušníci bohaté pražské smetánky, šlechtici, studenti a dobrodruhové všeho druhu. Z té doby jsou například známé cesty spisovatele Jaroslava Haška po Balkáně či velký tramping jeho přítele Matěje Kuděje po Spojených státech, kam odplul z Hamburgu.

Tisíce Čechů, Slováků, Haličanů, Rusínů, Židů i dalších národů Habsburské říše mířily do Ameriky i přes největší rakouský přístav v Terstu. Většinou to ale byly cesty bez zpáteční jízdenky. Nikoliv za turistickým poznáním, nýbrž za prací a štěstím v Novém světě. V Právu lidu proto každý den vycházel inzerát, který upřesňoval odjezdy lodí do New-Yorku. V sobotu 7. srpna 1909 vyšla reklama na parník Laura, jenž z Terstu do USA (se zastávkou v Palermu) vyplouval 21. srpna.

DALŠÍ DÍLY SERIÁLU DĚJINY DOVOLENÉ ČTETE ZDE

Po moři se samozřejmě neplulo jen za emigrací. Ve Vídni na Neuthorgasse si bylo například možno objednat  „zábavnou jízdu v Středozemním moři s velkými parníky šroubovými transatlantické linie". Odplouvalo se rovněž z Terstu. „Terst, to je rakouská chlouba námořní," pochvaloval si jistý E.Š. v novinové reportáži, ve které popisoval svoji letní plavbu po Jadranu.

Švédové nazí, Švédové poctiví 

Dopisovatel Práva lidu A.W. zase přinesl cestopisnou črtu ze Švédska. V textu „Stockholmské obrázky" se pozastavil nad kulturností Švédů. „Noviny čte ve Stockholmu každý," podivil se. Ve srovnání s hlavním městem Švédska se prý v Praze denní tisk prakticky nečte. „Při této vysoké kultuře je jedna okolnost nápadná, ve Stockholmu nepociťují potřeby moderní kanalizace." I v hotelích narazil jen na suché toalety, které bylo nutno vynášet. „Otcové města Prahy mohou si oddechnout. Chvála bohu, přece nejsme ve všem za Stockholmem."

Ve Švédsku se ovšem nekrade. Šperky, hodinky i peněženky nechávají hosté  při odchodu na toaletu běžně na stole. Taktéž v lázních v neuzamčených kabinách. „Švédská poctivost a následkem toho i důvěřivost jest obdivuhodná," nemohl si cestovatel vynachválit Švédy. V Praze se zatím kradlo ve velkém. „A ještě jedna okolnost prozrazovala, že jsme cizinci. Měli jsme plavky, kdežto Švédové se koupali bez plavek. Staří i mladí. A nejen na plovárnách, i ve volné přírodě se koupají nazí a nikdo se nad tím nepozastavuje, nikdo tím není uražen."

Výlet radních za peníze občanů

Letní výlet v roce 1909 si dopřáli i pražští radní. Samozřejmě, že za peníze daňových poplatníků. Vyjeli si na poutní mariánské místo do Čenstochové, do Krakova i do solných dolů v blízké Veličce a nakonec i do Ruska, respektive do Varšavy, která byla před sto lety součástí ruského carství. „Dvacet tisíc zaplatí obyvatelstvo pražské na tuto soukromou zábavu pánů obecních starších," rozčiloval se pražský tisk.  

Foto: Ivan Motýl