1959: Luxus zotavoven ROH a brlohy New Yorku

Léto 1959. Ostravští havíři nedokážou ani na dovolené v Beskydách přibrzdit v budovatelském nadšení a vyhlašují další závazky. Pionýři soutěží o nejlepší angažované táborové noviny. Vídeň i New York líčí československý tisk jako brlohy sexu, gamblerství a mizerných služeb v pohostinství. Kdo z řadových občanů touží vyrazit na Západ, musí se stát zasloužilým straníkem, nebo u železné opony riskovat život.

Místo hotelu pohraničníci

Hned na počátku prázdnin v roce 1959 přináší Rudé právo reportáž ke Dni Pohraniční stráže (11. červenec) z kasáren u železné opony, aby si případní letní „narušitelé" hranic uvědomili, jak je „čára" nepřekonatelná. „Býval tu kdysi horský hotel. Teď se po jeho chodbách rozléhá krok okované vojenské boty a u vchodu místo jídelníčku je nástěnka polepená závazky," začínala reportáž o bdělých pohraničnících. Reportér postupně čtenáře seznámil s dobře vycvičenými psy, kterým neujde žádná podezřelá stopa v ochranném pásmu, i s oddanými vojáky.

„Kdy tu vlastně končí odpoledne nebo den? Takový dotaz je skutečně obtížné odpovědět. Pohraničník totiž den nedělí na dopoledne, odpoledne, večer a noc. Jeho slovník bezbolestně zchudl na dvě slova: služba a odpočinek," vysvětlil reportér. A přece zůstal čas na agitaci. I děti bylo nutno poučit, že až dorostou, západní hranice jim zůstane zapovězena. „Pohraničníci pobesedovali s pionýry o ochraně hraničního pásma. Svobodník Horák předvedl dětem výcvik psů."

Když se pak na sklonku léta pokusil hranice s Rakouskem překročit čtyřiadvacetiletý Pavel Procházka, byl nemilosrdně zastřelen pohraničníky ze 4. brigády ve Valticích.

Hráči, krysy a špína

Západ je zkažený, prolhaný a chudý. Alespoň dle oficiálního československého tisku. V létě roku 1959 vyslalo Rudé právo reportéra do USA, aby sepsal seriál, proč do této země nemá žádný smysl cestovat. Třeba Las Vegas vybarvil reportér následovně: „Sledoval jsem několik lidí propadlých herní mánii. Házeli mince do dvou nebo tří strojů najednou a tahali za kliku levou i pravou rukou. Nevnímali, co se děje kolem. Byli by mě zavraždili, kdybych se jich byl zeptal, kolik je hodin."

V jiném čísle Rudého práva vyšla reportáž Brlohy New Yorku, která popisovala domy v okolí Forsyth Street jako brlohy plné narkomanů, prodavačů pornografie a krys, s jediným špinavým záchodem a jediným vodovodním kohoutkem vždy pro celé patro.

Úderníci na Radhošti

Mnohem bezpečnější a plodnější byla společná údernická dovolená v Beskydách. Na počátku července 1959 uspořádal Velkodůl Julius Fučík hromadný zájezd patnácti autobusy z Ostravy na Radhošť. Místo hraní na automatech se řešila práce. „Havíři dovedli spojit příjemné s užitečným. Radili se, jak to udělat, aby jejich závod, který již delší dobu neplní plán, se zařadil mezi nejlepší doly v revíru." A přímo na výletě byly vyhlášeny nové závazky, například razičská parta Karla Ruženského se rozhodla, že během prázdnin vyrazí nad plán 45 metrů chodeb.

Mládežnice odmítly nylonky

Když v létě roku 1959 začal ve Vídni festival mládeže, Rudé právo neustále tlumočilo hlasy naší mládežnické delegace. Tu československou skupinu obtěžoval emigrant, který nabízel nylonky, tu prodavač bulvárního tisku. Uvědomělé mládežnice však nylonové punčochy vyhodily do koše a bulvární tisk je pohoršil, protože se nevěnoval mládežnickému festivalu, zato pátému rozvodu jedné rakouské sexbomby.

A vídeňská kuchyně? S jedinečnými zotavovnami ROH ve Vysokých Tatrách a Krkonoších se to nedalo srovnat. Vídenští soukromníci prý totiž nevaří, ale jen „chtějí urvat, co se dá", takže našinec dostane na talíř maximálně „fašírku s dvěma brambory". Zato jídelny v tuzemských zotavovnách mají úroveň jako „hotely A třídy".

Děti jezdily na pionýrské tábory rozličné úrovně. Pod roušku z trojcípého pionýrského šátku se skryly i mnohé bývalé skautské oddíly, zato na jiných táborech se odhodlaně budovaly lepší zítřky, třeba na tábořišti chemičky VCHZ Semtín. Večery tady patřily besedám o festivalu mládeže a dějinách pionýrské organizace. A přišel i místní lesní, který vyprávěl o zdejším chudém lidu v době před Vítězným únorem.

Kapitalisti dávno prohráli

Rozdíly mezi dovolenou v kapitalismu a v socialismu vysvětlil v roce 1959 přímo na půdě parlamentu poslanec Václav Pašek: „Neexistuje žádná diskriminace dělníků, jak tomu je v kapitalistických státech, a jak tomu bylo i u nás za prvé republiky. V předmnichovské republice se mnozí zaměstnanci o dovolenou nehlásili, aby alespoň na čas oddálili hrozbu nezaměstnanosti a tím strádání celé rodiny. Obdobná situace je ještě dnes v kapitalistickém světě. Tady by si měli dát představitelé i obhájci kapitalismu heslo: - Dohnat a předehnat socialistický svět! To ovšem nikdy neudělají, protože vykořisťovatelský systém na tomto úseku již dávno prohrál."

Repro: archiv