29. srpen 1968: Podsvětí proti okupantům

Devětadvacátý srpen roku 1968 připadl na čtvrtek. K boji s okupanty se rozhodlo deset ostravských recidivistů. Novináři přemítali, co všechno se skrývá za pojmem normalizace.

Podepsali se i hledaní recidivisté

Slib deseti ostravských recidivistů považovali novináři za „neuvěřitelné prohlášení". Tak se také jmenoval článek, který výzvu ostravského podsvětí podrobně komentoval. Deset protřelých kriminálníků totiž sepsalo společný dopis, ve kterém mimo jiné stálo: „My, pachatelé trestných činů v krajském městě Ostravě, prohlašujeme, že po dobu kritické situace v naší vlasti nebudeme vyvíjet žádnou činnost, aby naši příslušníci Veřejné bezpečnosti neměli s námi žádné potíže." V další části prohlášení se zapřísahali, že dokud vojska Varšavské smlouvy neopustí republiku, nebudou „páchat žádné zločiny".

Dopis, který byl adresován krajskému velitelství Veřejné bezpečnosti, policie důkladně prostudovala a konstatovala, že autoři prohlášení skutečně patří k ostravskému podsvětí. Vesměs šlo o vyhlášené recidivisty, několik podpisů dokonce patřilo osobám, po nichž kriminalisté aktuálně pátrali.

Tanky odjely ze Staromáku

Podle aktuálního průzkumu ČSAV byl Dubček stále nejpopulárnějším politikem v zemi. Následoval ho Svoboda, Černík a Smrkovský. Sovětské tanky se stáhly ze Staroměstského náměstí. Nikoli ale daleko, šestatřicet tanků se seřadilo do dlouhé kolony v Dlouhé a Dušní ulici. Kontrolu nad všemi ministerstvy přebraly orgány československé Bezpečnosti. „S výjimkou ministerstva národní obrany," uvedly čtvrteční noviny. 

Co je to normalizace?

Novináři přemítali, co všechno se skrývá za pojmem normalizace. „Co všechno lze do tohoto pojmu zahrnout? Umlčení sdělovacích prostředků, šířících pravdu o hrubém znásilnění našich národů, kolaborací, zřeknutí se lidské tváře socialismu. Zkrátka, je to bezbřehé." Tak začínal komentář ostravských Spojených deníků, který poměrně přesně předpověděl další vývoj v zemi. Spojené deníky byly v té době zřejmě nejsvobodnější tiskovinou v zemi. V Praze na Václavském náměstí byly Spojené deníky každodenně vyvěšovány do několika výloh a setkávaly se s obrovským zájmem čtenářů. Oficiální tiskoviny, například Lidová demokracie či Práce, už se totiž 29. srpna do podobných úvah o normalizaci neodvažovaly pouštět. Naopak, například Lidová demokracie vyzývala společně s Dubčekem „k uvážené konsolidaci poměrů".  

Rozstřílíme vám fabriku!

Spojené deníky nadále podrobně popisovaly pohyb okupačních vojsk i nejrůznější incidenty vyvolané sovětskými vojáky. Například opilé osádce sovětského tanku v Českém Těšíně se nelíbil transparent „Zachvatčiki, uchoditě domoj" na fasádě těšínské tiskárny. „Podnapilí okupanti se přestali ovládat a šest jich vtrhlo do tiskárny a hned ultimátum. Do sedmi minut tady bude direktor, nebo vás postřílíme," popisovaly incident Spojené deníky. Později vojáci ultimátum prodloužili na dvacet minut, jinak prý „rozstřílejí celou fabriku". Údržbáři z tiskárny naštěstí transparent ve stanoveném termínu a za dohledu „direktora" odstranili z budovy, ale to už okupanti přišli s dalším požadavkem: „Čtyři měsíce čekáme v Polsku a pořád sami. Dajtě děvušky, postavíme butelky. Družba!" Automatčík ve skupině pořád mával samopalem a chtěl střílet. Vodkou zatemněné hlavy ale naštěstí uchlácholil jistý šedovlasý občan, který se s rovněž letitým sovětským velitelem pustil do vzpomínání na pětačtyřicátý rok. „Mám pětapadesát roků, v pětačtyřicátém jsem byl tady, jel jsem přes Slovensko, teď jsem tady podruhé," dojímal se náhle sovětský staršina.  

Foto: archiv